Tchán a tchyně nás pozvali na návštěvu. Když jsem uviděla jejich stůl, byla jsem velmi překvapená

Tři dny jsem se připravovala na návštěvu tchána a tchyně. Narodila jsem se na venkově, kde bylo zvykem hosty přijímat bohatě prostřeným stolem. Od dětství mě učili, že hosté musí odejít najedení a spokojení, i kdyby to mělo stát poslední peníze. U nás doma na stole vždy byly tradiční pokrmy: talíře s uzeninami a sýry, zelenina, různé chuťovky.

Naše dcera Kateřina se vdala před několika měsíci. S tchánem a tchyní jsme se už setkali, ale pouze na neutrálním místě. U nás doma ještě nebyli, a tak jsem byla velmi nervózní, jak to všechno dopadne.

Sama jsem navrhla, aby přišli k nám v neděli, abychom se lépe poznali. Tchyně souhlasila, a tak jsem začala s přípravami: nakoupila jsem potraviny, zásobila se ovocem a zmrzlinou a upekla svůj vyhlášený dort.

Pohostinnost máme v krvi, a tak jsem se snažila ze všech sil. Tchán a tchyně se ukázali jako vzdělaní lidé, pracující jako lektoři na univerzitě. Obávala jsem se, že nebudeme mít společná témata, ale večer proběhl skvěle.

Mluvili jsme o budoucnosti našich dětí, smáli jsme se a povídali si do pozdního večera. Kateřina a její manžel se k nám připojili až večer. Na závěr nás tchán a tchyně pozvali k sobě na další týden. To znamenalo, že se jim u nás líbilo.

Byla jsem nadšená z jejich pozvání a dokonce jsem si koupila nové šaty. Samozřejmě jsem upekla další dort – ty z obchodu mi nechutnají. Můj muž chtěl před odchodem doma obědvat, ale nedovolila jsem mu to: „Tchyně říkala, že se na nás připravuje, a ty přijdeš najedený – to by ji mohlo urazit!“

Když jsme dorazili, byla jsem okouzlena jejich bytem: elegantní rekonstrukce, drahý nábytek. Ale moje překvapení dosáhlo vrcholu, když jsem uviděla jejich stůl. Byl úplně prázdný. „Čaj nebo káva?“ – zeptala se tchyně zdvořile. Jediným občerstvením byl můj dort, který pochválila a požádala o recept. Čaj s dortem – to bylo vše, co jsme dostali.

Můj muž byl hladový, viděla jsem v jeho očích zklamání. Řekla jsem tchánovi a tchyni, že už musíme jít. Poděkovali jsme za přijetí a tchyně oznámila, že příští týden znovu přijdou k nám. Samozřejmě, že se jim u nás líbilo – náš stůl je vždy bohatý.

Cestou domů jsem přemýšlela o rozdílných přístupech k pohostinnosti v našich rodinách. Můj muž však myslel na pečené kuře, které na něj čekalo doma, ale které jsem mu ráno nedovolila sníst.