V den mé svatby se moje kamarádka chovala divně a neustále se dívala na mého ženicha. Večer oba zmizeli

Svatba by měla být jedním z nejšťastnějších okamžiků v životě každého člověka. Ale můj výjimečný den se proměnil v opravdovou noční můru. Moje kamarádka Klára mi vždycky stála po boku v těžkých chvílích.

Jako družička mi aktivně pomáhala s přípravou svatby, a tak jsem si nedokázala představit, že právě ona se stane příčinou mého utrpení.

Celý den se chovala trochu divně a její pohledy směrem k mému ženichovi Jakubovi mi připadaly příliš vřelé a osobní. Po oficiální části a večeři jsem si všimla, že Jakub a Klára někam zmizeli.

Nejdříve jsem si myslela, že se prostě starají o hosty nebo řeší organizační záležitosti, ale po chvíli jsem začala mít obavy. Pátrání mě zavedlo k zadním dveřím naší banketové haly, kde jsem zaslechla jejich hlasy.

„Musíme to ukončit, Jakube. Není to vůči ní fér,“ – řekla Klára a její hlas se třásl. „Vím, ale jak mám žít s vědomím, že jsem tě ztratil? Oba víme, že je to víc než jen náhodná záležitost,“ – odpověděl Jakub.

Moje srdce se málem zastavilo. Stála jsem přitisknutá ke zdi a nemohla uvěřit vlastním uším. Byl to opravdový šok – dva lidé, které jsem milovala a kterým jsem nejvíce důvěřovala, mě zradili v nejdůležitější den mého života.

Když jsem sebrala sílu vejít, otočili se ke mně. Jejich tváře vyjadřovaly překvapení a strach. „Jak jste mohli?“ – to bylo jediné, co jsem dokázala říct. Klára začala plakat, Jakub se snažil něco vysvětlovat, ale už jsem to nedokázala poslouchat.

Odejela jsem a nechala je tam stát spolu. Večer, který měl být začátkem nové kapitoly mého života, se proměnil v mou největší tragédii…