Tchyně navrhla, abychom se s manželem starali o její matku, a výměnou za to jsme měli získat byt. Zpočátku vše vypadalo dobře, ale brzy jsem pochopila, že jsem byla pouze využívána

Před šesti lety moje tchyně odjela za prací do zahraničí a zanechala po sobě byt, kde žila její matka. Navrhla nám s manželem, abychom se k ní přestěhovali a postarali se o babičku, s příslibem, že byt později přejde na nás a část babiččina důchodu nám bude vyplácena za naše úsilí.

Navzdory obtížím, které jsou spojeny s péčí o staršího člena rodiny, jsme jako mladý pár souhlasili, přilákáni vidinou vlastního bydlení.

Po všechny ty roky jsme svědomitě plnili své povinnosti, i když se naše rodina rozrostla narozením dcery. Finanční podpora od tchyně byla stálá, což mi umožnilo soustředit se na domov a rodinu, aniž bych se musela vracet do práce.

Když však babička zemřela měsíc před návratem tchyně, slíbené předání bytu proběhlo, ale ne tak, jak jsme očekávali. Po návratu si tchyně koupila nový byt pro svou dceru, jako by odměňovala své druhé dítě, které se nijak nezapojovalo do rodinných záležitostí. Sama se přestěhovala k nám.

Výsledkem bylo, že jsme se cítili zneužití a přehlížení, protože tato situace znamenala, že budeme žít s tchyní na dobu neurčitou. Cítíc se podvedená a nedostávajíc podporu od manžela, který se postavil na stranu své matky, začala jsem zvažovat přestěhování k rodičům. Nabídli mi a mé dceři prostor a příznivé prostředí.

Tvrdě čelíc možnosti rozvodu jsem zvažovala naše psychické blaho ve srovnání s neklidnou životní situací. Nyní jsem připravena učinit rozhodné kroky pro naši budoucnost.