Když jsem poprvé potkala Edwarda, připadalo mi to jako zcela náhodné setkání. Vešel do květinářství, kde jsem vybírala kytici pro kamarádku. Jeho pohled byl vřelý, laskavý, ale měl v sobě tu zvláštní hloubku, kterou jsem u svých vrstevníků nikdy neviděla.
Usmál se a řekl: „Vy vybíráte květiny, jako by to bylo to nejdůležitější rozhodnutí vašeho života,“ – zavtipkoval. Rozesmála jsem se. To byl začátek našeho příběhu.
Nikdy bych nevěřila, že bych se mohla zamilovat do muže, který je o 25 let starší. Všechno v mé hlavě říkalo: „To není správné. To není pro tebe.“ Ale srdce, jak už to bývá, si hraje podle svých vlastních pravidel. Edward se ukázal být naprosto výjimečný.
Byl pozorný, trpělivý a měl takový smysl pro humor, který dokázal roztát led i u toho nejskeptičtějšího člověka. S ním jsem se cítila tak, jak jsem se nikdy předtím necítila.
Věkový rozdíl? Ano, byl zřejmý. Moje kamarádky mi to neustále připomínaly. „Eli, proč tohle děláš? Proč potřebuješ toho starého dědu? Jsi mladá, krásná, a on už je starý!
Představ si, že za deset let se o něj budeš muset starat jako o nemocného.“ Už jsem byla unavená z vysvětlování, že s ním se cítím být sama sebou. S ním nemusím hrát žádné role ani se snažit být někým jiným. On mě nesoudí, nehodnotí. S ním jsem prostě šťastná.
Edward měl také své obavy. Jednou mi upřímně přiznal: „Eliško, mám strach. Mám strach, že jednoho rána se probudíš a uvědomíš si, že jsem na tebe příliš starý.
Že jsem tě připravil o příležitosti, které bys mohla mít s mladším mužem.“ Podívala jsem se na něj a odpověděla: „Dal jsi mi něco, co mi nikdo jiný nemohl dát. Klid, teplo a jistotu, že mě může někdo milovat takovou, jaká jsem.“
Ale upřímně, nebylo to vždy jednoduché. Každý den jsem čelila odsuzování. Lidé na ulici se na nás dívali, jako bychom porušovali nějaká nepsaná pravidla.
Jednou se dokonce prodavačka v supermarketu, když jsme stáli ve frontě, drze zeptala: „To je váš otec?“ Cítila jsem, jak se ve mně vaří vztek, ale Edward s úsměvem odpověděl: „Ne, jsem jen nejšťastnější muž na světě.“ Tehdy jsem pochopila, že bych tohle pocit – být vedle něj – nikdy nevyměnila za nic jiného.
V našem vztahu jsou své obtíže. Vím, že naše cesta nebude dlouhá ani jednoduchá. Edward je starší a nemohu zavírat oči před realitou. Ale každé ráno, když se na mě usměje u šálku kávy, vím, že jsem udělala správné rozhodnutí.
Nepotřebuji schválení od nikoho. Nepotřebuji kamarádky, které šeptají za mými zády. Potřebuji jen jeho – muže, který mi dal život, o jakém jsem ani nesnila.
Ano, zamilovala jsem se do muže, který je o 25 let starší. A kdybych mohla tenhle život prožít znovu, vybrala bych si stejně. Protože věk – to je jen číslo. A pocity, které mi dal, – to je něco, co se mnou zůstane navždy.
Leave a Reply