Ve dvě hodiny ráno mi zavolala neznámá žena a požadovala, abych nechala její rodinu na pokoji, nic jsem nepochopila a předala telefon manželovi…

Ve dvě hodiny ráno mi volala nějaká hrubá žena a řekla, abych se nepletla do jejich rodiny, jinak zavolá mému muži a všechno mu řekne.
Probudila jsem manžela, podala mu telefon:
– To je pro tebe! – a obrátila se ke zdi.
Slyším ze spánku, jak tiše, unaveně říká:
– Sofie, prosím, přestaň.

Otevírám oči.
– Co to mělo znamenat? – ptám se.
Sedí na okraji postele, drží telefon v ruce.
– Bývalá – vzdychne. – Zase začala.

Ukázalo se, že spolu kdysi žili téměř tři roky. Rozešli se v klidu, bez skandálu. Ale ona se stále vrací. Občas napíše «pogratuluj k narozeninám», nebo pošle staré fotky. On neodpovídá, ale někdy se sama ozve – zvlášť v noci.

– A ty jsi celou dobu mlčel? – ptám se.
– A co říct? Myslel jsem, že to přejde.

Dívám se na něj – je unavený, s pomačkaným tričkem, s uhaslýma očima. Je mi ho líto. Ale i mrzí. Vždyť když “přejde”, proč to stále pokračuje?

Za den mi Sofie napíše sama. Z utajeného čísla.
«Myslíš, že je tvůj? Mýlíš se. Takoví, jako on, se nemění».

Neodpovídám. Jen ukazuji manželovi.
Bere telefon, dlouho se dívá na obrazovku, pak říká:
– Já to vyřeším sám.

Večer jí volá.
– Sofie, tohle je naposled. Nevolej, nepiš. Mám rodinu, jsem šťastný. Nenut mě měnit číslo.

Ona mlčí několik sekund, pak tiše říká:
– Ty jsi to nikdy nepochopil. Jen neumím zapomínat.

Po tomhle telefonáty přestaly. Jen za týden přišla krátká zpráva:
«Buď šťastný. Já to také zkusím».

Sedíme s manželem v kuchyni, pijeme čaj.
– Volala ti často? – ptám se.
– Občas. Když si vypila. Říkala, že se jí stýská, že na všechno vzpomíná. Jen jsem nechtěl, aby jsi věděla.
– A teď?
– Teď vím, že nemá cenu nic skrývat. Po pravdě je klidněji.

Jsem ticho. V hlavě se mi honí slova z té noci: «Nepleť se do jejich rodiny».
Jako by Sofie pořád někde žila – v jeho vzpomínkách, ve starých fotkách, v tichu mezi námi. Ale teď necítím strach. Jen lítost.

Někdy minulost prostě neumí pustit, i když všechno dávno skončilo.
A my můžeme jen udělat tečku a nedovolit cizím stínům žít v našem domě.

A vy byste to zvládli v klidu, kdyby se vám bývalá partnerka vašeho muže neustále připomínala?