Objevil se po 25 letech ticha. Teď chce být dědečkem…

Jmenuji se Veronika. Žiji v Brně, je mi 35 let, mám dvě malé děti a milujícího manžela. Zdá se, že se můj život konečně začíná usazovat. Ale před několika týdny mi napsal člověk, jehož jméno jsem už léta nevyslovila nahlas – můj otec.

Před 25 lety odešel. Opustil mě jako pětiletou a moji mámu, protože – jak tehdy řekl – „se zamiloval do jiné ženy“. Odejít dokázal tak, jako bychom pro něj nikdy nic neznamenaly. Neřekl pořádné sbohem, nic nevysvětlil. Máma plakala celé dny a noci – tiše. Tehdy jsem ještě nechápala, co znamená zrada. Dnes už vím – dítěti to zanechá jizvy na celý život.

Nepodílel se na mé výchově, nepřispěl na mé studium. Žádné narozeniny, žádné Vánoce, žádné první lásky – všechno jsem prožila bez něj. Nikdy se nás nepokusil najít. Máma zvládla všechno sama. A za to jí budu navždy vděčná.

A pak, před pár týdny – zpráva na Facebooku.
„Ahoj Veroniko. Tady tvůj táta. Chtěl bych se s tebou setkat. Rád bych poznal své vnoučata.“
Zůstala jsem jako zkamenělá. Po tolika letech – najednou něco chce? Proč právě teď? Stáří? Výčitky svědomí? Anebo jen obyčejná zvědavost?

Nejsem krutá ani pomstychtivá. Ale ten vztek, ten vnitřní zmatek, který mě zachvátil – nejde utišit. Kde byl, když jsem ho potřebovala? Když jsme ve škole psali dopisy tatínkům a já jen mlčky koukala z okna?

Teď říká, že chce „navázat vztah“, že chce být „dědečkem mých dětí“. Ale jak může člověk po čtvrtstoletí mlčení jen tak vstoupit do cizího života a čekat, že ho někdo přijme s otevřenou náručí?

Moje máma o něm nikdy neřekla špatné slovo. Prostě šla dál, tiše trpěla, ale se ctí. Možná právě proto nechci křičet ani já. Ale uvnitř mě zuří bouře.

Dívám se teď na své děti a chápu, co všechno ztratil. A kolik by mi mohl dát, kdyby byl zůstal. Dá se takový člověk pustit zpět?

Opravdu nevím, co mám dělat. Část mě mu chce říct „ne“ – rozhodně, bez vysvětlování. Ale jiná část přemýšlí: neměly by děti poznat svého dědečka, i když je pro mě téměř cizí?

Proto píšu sem, veřejně. Protože potřebuji slyšet váš – čtenářů – názor.
Měla bych mu dovolit vstoupit do mého a mých dětí života? Má člověk, který odešel, právo vrátit se, až když se mu to hodí?

Podělte se prosím o svůj názor. Opravdu čekám na vaše rady.