Posuďte mě, správně jsem se rozhodla? Tchyně prodala chatu, aby pomohla dceři penězi, a teď u nás zavádí své pořádk

Moje tchyně musí všechno stihnout… Svoji chatu prodala, protože ji její dcera přemluvila, a teď se snaží vnutit svá pravidla na naší. Ale tady se přepočítala. 

Když jsme s manželem šetřili na hypotéku, tchyně jen sympaticky vzdychla, jak je to pro nás těžké, ale že později to bude snadnější. Tohle byla prakticky veškerá pomoc, kterou jsme od matky mého muže dostali. 

Nicméně, tři roky jsme šetřili na první splátku, teď máme byt a platíme. Před dvěma lety mi moje maminka přepsala svoji chatu, protože ji bylo samotné těžké ji obhospodařovat, ale prodat ji nechtěla, otec ji postavil. A musím říct, chata je u nás skvělá. Máme tam dobrý dům a kvalitní pozemek.

Teď se na tuto chatu začala sjíždět tchyně. Svoji prodala, protože její dcera se chystala vdávat – potřebovala zařídit dceři svatbu a přispět na byt. Jak by se její holčička měla trápit a snášet těžkosti, než si našetří na vlastní bydlení. 

Hned mi bylo jasné, kdo je v rodině ten méně oblíbený a kdo je miláček. Tady už nebyly žádné pochybnosti. Zatímco syn se činil, aby našetřil na byt, matka si toho nevšímala, ale jakmile dcera jen pomyslela, jak to bude těžké, matka už byla plná soucitu a běžela prodat chatu.

– Tobě je to dobře, máš manžela, je spolehlivý. Ale mé dceři s manželem neštěstí nepřálo, – kývala hlavou tchyně. 

Ale nechme její dceru, tam mají vlastní zákony fyziky, a není to o ní řeč. Jde o mazanou tchyni, která začala již od zimy vzdychat, že v létě ve městě chce se zadušit, tady je dusno, málo kyslíku, smog a horko je silnější než v přírodě. 

Matka mého manžela měla v úmyslu zajet na naši chatu. Jen jsem pokračovala s tím, že nic nechápu… A co když by to fungovalo?

Ovšem tchyně na jaře ztrácela naději, že od nás dostane pozvání na naši chatu, a tak se sama začala aktivně vnucovat. Tvrdila, že na dům dohlédne, o rostliny se postará, a vůbec, vytvoří efekt přítomnosti, aby nikdo neměl chuť vniknout na chatu.

Takové návrhy mi nebyly po chuti. O rostliny se postarám sama, na dům dohlížet není třeba, stojí už tolik let a nikdo ho neruší. Kolem žijí sousedi po celý rok, takže není čeho se bát. A efekt přítomnosti tchyně mi tam rozhodně nechybí. 

Ale nakonec nás přiměla a my souhlasili, že matka mého muže se na našu chatu nastěhuje na letní období. Ale hned jsem jí dala najevo, že tam není hospodyně, ale host, proto od ní očekávám také odpovídající chování. 

Tchyně mi pokývala hlavou, ujistila mě, že chápe, ale ve skutečnosti si postupně rozhodla věci polepšit podle svého. Začala přestavbou domu. Vidíte, u mě tam všechno stálo a leželo nepohodlně. Udělala to prý lépe. 

Ale já nepotřebuji to lepší, potřebuji to tak, jak to bylo. O tom jsem tchyni informovala a naléhavě ji požádala, aby vše vrátila na místo do mé příští návštěvy. Tchyně si bručela, ale udělala to. 

Potom se dostala na pozemek. Rozkopala trávník u zápraží, protože rozhodla, že tam bude záhon. Ach, to nebude, vážená matko mého muže. Přijela jsem, řekla, aby všechno zasypala a vrátila do původního stavu. 

Ona se pokoušela protestovat, volala na pomoc syna, ale ten řekl, že to je moje chata a já jsem tu hospodyně. Pokud matce něco nevyhovuje, odveze ji domů. Tchyně se odmlčela. 

A minulý víkend tchyně přišla s oznámením, že její dcera se rozhodla oslavit u nás na chatě své narozeniny. Řekla to tak, jako by bylo vše už rozhodnuto. Ukázalo se, že přijela, všechno si prohlédla, schválila a usoudila, že se tam bude konat oslava. 

Skočila jsem do výšky z rozhořčení. Jaké narozeniny na mé chatě a ještě bez mého vědomí? Samozřejmě, že vše je zrušeno. Ještě to by nám scházelo. Ať si pronajmou chatu, jdou do kavárny, nebo si konečně koupí svou, ale na mé s vlastními hosty nemají co dělat. 

Tchyně se naštvala, začala protestovat, žádala syna, aby se na sestru zastal, abych přišla k rozumu, protože švagrová si nežádá nic nadpřirozeného. Spolu s manželem jsme jedním hlasem řekli ne, a až do konce víkendu s námi tchyně nemluvila.

Sundala jsem jí klíče a do města odjela s námi. Mám toho dost! A co vy, myslíte, že jsem se rozhodla správně?