Nedávno můj manžel Jan oslavil své 50. narozeniny. Ale přišel s velmi chytrým plánem: rozhodl se nepozvat hosty k sobě, ale sám jet k příbuzným, aby dostal dárky a dobře se pobavil, a to bez jakýchkoliv starostí.
Musím říct, že to bylo velmi zajímavé, zábavné a výhodné. Ale popořadě.
Naše oslava připadla na sobotu a bylo to prostě skvělé: už ráno jsme vyrazili k Janovým rodičům a vzali s sebou malý dort. Nemělo smysl příliš utrácet, protože v každé rodině se v sobotu vždy vaří něco dobrého.
Rodiče nás přivítali s radostí, usadili nás ke stolu a nabídli nám snídani.
Celkově jsme, sytí a spokojení, od nich odcházeli kolem poledne. A co víc, Janovi rodiče mu dali 2 500 korun, takže jsme ještě zůstali v plusu.
Odpoledne jsme navštívili jeho sestru Annu a ještě několik lidí. Samozřejmě byli všichni překvapeni, že nás vidí, ale všude nás pozvali ke stolu, nabídli všechno, co měli, a dávali dárky nejen Janovi, ale i dětem.
Tak například Evička dostala krásného plyšového medvídka s mašlí na krku. A Tomášek si oblíbil hrnek s panterem.
Pravda, Anna zpočátku nechtěla hrnek dát, protože její syn sbírá věci s pantery, ale Tomášek se rozplakal, a tak Anna nakonec ustoupila. Medvídka Evičce dala jiná příbuzná, jejíž dcera už vyrostla a odešla studovat, zatímco hračky zůstaly. Evička si hrála v jejím pokoji a nechtěla se s medvídkem rozloučit.
Celkově jsme si jako rodina užili spoustu pozitivních emocí, a večer nás čekalo další překvapení.
Naši přátelé, Petr a Kateřina, si nedávno koupili chatu a upravili ji. Víkendy obvykle tráví tam, což dobře víme. Takže jsme se s Janem rozhodli zajet na návštěvu k nim.
Vzali jsme s sebou pár věcí z lednice: několik rajčat, dvě okurky a majonézu na salát. Ještě pět jablek, láhev limonády a balíček sušenek. Stejně se to muselo dojíst, takže to nebylo líto.
Ale když jsme dorazili na místo, uvědomili jsme si, že jsme nemuseli brát vůbec nic.
Petr a Kateřina byli zrovna na zahradě a připravovali špízy.
– Jé, přišli jsme právě včas, – zaradovala jsem se. – Špízy jsem nejedla roky, teď je maso tak drahé. Doufám, že nevadí, že jsme přišli? Přeci jen má dnes Jan narozeniny.
Všichni mu začali blahopřát, a pak jsme se posadili ke stolu. Petrové špízy byly prostě vynikající. Nejvíce chutnaly našim dětem, které snědly skoro všechno, a o poslední kousek se skoro popraly. Bylo to velmi vtipné.
Cestou domů mi Jan vyprávěl o jedné nepříjemné situaci. Když zůstal s Petrem sám, žertem ho požádal o sadu nářadí, kterou si Petr nedávno koupil. A Petr mu řekl, že mu nic darovat nehodlá.
– Představ si to?! – rozčiloval se Jan. – A tomu říkáme přítel.
Přikývla jsem, Petr se opravdu zachoval nepříliš pěkně. Aspoň mohl dát peníze na podobnou sadu, pokud se nechtěl rozloučit se svou vlastní.
Vždyť ví, že Jan má narozeniny, a na takový den se obvykle dávají dárky. Ale ať ho soudí Bůh.
Celkově to byl jediný nepříjemný moment celého dne. Všechno ostatní se nám velmi líbilo a myslím, že jsme udělali správně, že jsme se rozhodli prostě si odpočinout a užít si čas.
Jen příště k Petrovi a Kateřině nepojedeme, protože Jan byl zklamaný chováním svého přítele.
Mimochodem, za pár měsíců mám narozeniny já. Doufám, že si opět tak dobře odpočineme a pobavíme se. Když jsem to řekla dětem, byly nadšené a teď už se na oslavu těší. A já, upřímně řečeno, také.
Leave a Reply