Holčička nakreslila portrét své budoucí sestry a o pár měsíců později ji maminka přivedla domů
Sofii bylo sedm let, když poprvé svěřila mamince, že bude mít sestru. Stalo se to během tichého večera u kuchyňského stolu, mezi doušky kakaa a jemným usrkáváním maminčina čaje.
— Bude mít tmavé vlasy a znaménko blízko nosu, — prohlásila Sofie, aniž by zvedla oči od papíru. — A oblékne si zelený svetr.
Maminka se usmála. Sofie vždycky měla bohatou fantazii. Její kresby zdobily celou ledničku, a místo domácích úkolů se v jejích zápisnících často objevovaly příběhy o holčičce jménem Lili — právě té, kterou Sofie jednoho dne nakreslila.
Na portrétu byla Lili usměvavá, s hustými vlasy a velkýma očima. Měla na sobě zelený svetr, přesně ten, který jednou Sofie zahlédla ve výloze obchodu a prohlásila, že by se pro sestru dokonale hodil.
Maminka se nehádala. Jen přikývla a řekla:
— Tak uvidíme, co se stane.
Uteklo pár měsíců. Život šel dál svým tempem: škola, procházky, domácí úkoly. Ale Sofie každý den kreslila Lili. Jednou na houpačce, podruhé ve sněhu, jindy s nanukem v ruce. V jednu chvíli už bylo obrázků tolik, že maminka navrhla udělat pro ně samostatnou krabici.
A pak, jednoho dne, maminka přivedla domů malou holčičku.
— To je Lili, — oznámila prostě. — Bude s námi žít.
Sofie zůstala stát jako opařená. Holčička byla mladší, drobná, trochu ustrašená. Ale měla tmavé vlasy. A malé znaménko u nosu. A… zelený svetr. Přesně ten.
— Ty jsi ji nakreslila, — zašeptala maminka. — A měla jsi pravdu.
Ukázalo se, že maminka už dlouho uvažovala o adopci. Proces probíhal pomalu a v tajnosti. Ale když v agentuře spatřila fotografii Lili, pocítila přesně to, co Sofie zachytila na svém prvním obrázku.
Nejprve byla Lili zamlklá. Držela si odstup, působila nejistě. Sofie jí pokládala své kresby na polštář, nabízela jí sušenky, ukazovala hračky. A pak jednou Lili vzala pastelku a nakreslila Sofii — takovou, jakou ji viděla: s širokým úsměvem a dvěma hrnky kakaa na stole.
Od té chvíle kreslily společně. Někdy beze slov, jen tak vedle sebe. Jejich album se plnilo dalšími a dalšími příběhy. A i po letech, když obě dospěly, v krabici s nápisem „První obrázky“ zůstal ten jeden jediný portrét — holčičky se znaménkem a zeleným svetrem.
Protože láska občas přichází nejdřív ve formě pastelky. A teprve potom — ve skutečnosti.
