Hrozně závidím své sestře. Může od manžela dostat všechno, co si přeje, zatímco já musím táhnout celou rodinu.

Připadám si jako neskutečně hloupá žena. S manželem žiji již téměř 10 let. Prošli jsme si mnohým, byly dobré i špatné časy.

Teď zrovna špatné. Před rokem manžel změnil práci. Slíbili dobré podmínky a slušný plat, ale ve skutečnosti to bylo úplně jinak. Nová práce se ukázala být horší než předchozí a manžel teď za všechno viní mě.

– Chtěla jsi, abych změnil práci? Tady to máš. Jsi spokojená? – říká mi při každé příležitosti.

Ale kdo mohl vědět, že to tak dopadne? Chtěla jsem jen, aby se rozvíjel, hledala lepší život pro naši rodinu. Nikdo nemohl předpovědět, že na nové práci bude taková situace. Ano, teď jsme na tom finančně velmi špatně. Skoro všechny výdaje platíme z mého platu, protože manželovi už několik měsíců zpožďují výplatu.

Předtím se mi rozbil telefon. Oprava by stála skoro tolik, jako koupit nový. Protože jsme byli na tom s penězi špatně, rozhodli jsme se, že koupi telefonu zatím odložíme. Několik měsíců jsem používala starý tablet, ale potom jsme ho museli dát do zastavárny, stejně jako téměř všechny mé zlaté šperky, protože jsme opravdu potřebovali peníze. Mimochodem, manželovy věci jsme nezastavili, jen mé.

Moje mladší sestra mi dala svůj starý telefon, abych ho mohla chvíli používat. V podstatě jsem obětovala vše, aby moje rodina netrpěla hladem. Ano, manžel také pracuje, občas si najde vedlejšák, ale dělá to velmi neochotně, někdy dokonce s přemlouváním.

Nedávno se manžel mé sestry zmínil, že si na 8. března objednala dárkový iPhone posledního modelu. Stydím se to přiznat, ale pocítila jsem závist.

Žijí v nájemním bytě, stejně jako my, ale sestra si s manželem točí, jak chce. Je pro ni ochotný udělat cokoli: večer si přivydělává jako taxikář, jezdí na služební cesty, šetří peníze, ve všem jí vychází vstříc. Její plat – to jsou jen její peníze. Minulý rok šla do obchodu a prostě si koupila z platu nový kožich, protože se jí chtělo.

– Z čeho budeme žít, jíst a platit nájem – to jsou starosti muže, – myslí si.

Sestra je nádherná. Všechny své peníze utrácí za sebe: řasy, nový manikúru, obočí, vlasy, oblečení a další ženské věci. Vedle ní se cítím jako nějaká zanedbaná a neupravená žena. Ani si nepamatuji, kdy jsem byla naposledy u kadeřníka, natož manikúru.

Je mi tak líto, že se snažím vložit vše do rodiny, a manžel nikdy nepřinese domů nic navíc. Na všechny brigády, změny práce ho musím přemlouvat.

Nedávno jsem dostala výplatu a manžel znovu naznačuje, že bydlení a jídlo budeme muset opět platit z mých peněz. Je mi líto, že se vůbec nesnaží, téměř nic pro rodinu nedělá.

– Víš, jak je to s penězi teď těžké, výplatu znovu zpožďují, – řekl mi manžel, když jsem se zeptala, co mi dá k narozeninám.

A sám se urazí, pokud nedostane žádný dárek k svátku. Vždy se snažím alespoň nějak ho potěšit, darovat nějakou milou drobnost.

Nečekám, že mi manžel daruje nový telefon nebo jiné drahé dárky, vždyť někoho můžete potěšit i bez velkých výdajů, ale zřejmě to manžel nechápe.

Myslela jsem, že máme dočasné potíže, ale ukázalo se, že jsou permanentní. Zkoušela jsem o tom s manželem mluvit, dokonce jsme se pohádali, on jen pokrčil rameny a řekl, že výplatu zpožďují, takže nemůže ničím pomoci.

– A co když bychom měli děti, jak bychom pak vycházeli s penězi? – zeptala jsem se.

Koukám na svou sestru a cítím takovou závist, že mi je ze sebe samotné špatně. Nikdy jsem takový pocit neměla, ale teď je mi z toho špatně. Vidím, jak manžel pro ni dělá úplně všechno, nosí ji na rukou, kupuje a dává drahé dárky, zatímco já už téměř rok používám starý telefon své sestry.

Proč mnoho žen žije jako moje sestra? Měly v životě jen štěstí? Nebo jsou to ti muži? Proč někteří dosáhnou všeho, co si přejí, zatímco mně se zdá, že je všechno tak temné?