Provdala jsem se za muže o patnáct let staršího, a teď mě všichni odsuzují, že je to manželství z vypočítavosti

Nikdy bych si nemyslela, že se ve 45 letech proslavím jako podvodnice, zlatokopka. A všechno začalo tím, že jsem se podruhé provdala.

S Adamem jsme se seznámili téměř před dvěma lety na seznamce. Donutily mě tam zaregistrovat kamarádky. A jak se ukázalo, bylo to nejlepší rozhodnutí mého života.

S ním to bylo zajímavé a snadné, probírali jsme různá témata a můj partner je snadno udržoval.

Řekl o sobě, že má dvě dospělé děti, byl ženatý, ale manželka zemřela před několika lety. Já odpověděla, že jsem také rozvedená a že mám třináctiletou dceru. To ho vůbec nevyvedlo z míry.

O pár dní později mě pozval na kávu. Potkali jsme se a já byla ohromena, jak dobře vypadá. Stylově oblečený, fit, usměvavý. Většina mých vrstevníků vypadala starší než on!

Ten den jsme se skvěle bavili, a po několika dalších schůzkách mi Aleš nabídl, abychom spolu chodili. Řekl, že pokud nechci, nebude spěchat. Chápe, že se potřebujeme lépe poznat, ale velmi jsem se mu líbila a chce pokračovat v komunikaci.

Také jsem si ho hluboce oblíbila a bylo mi úplně jedno, že mezi námi je věkový rozdíl. Začali jsme spolu chodit. Pak se seznámil s mojí dcerou a dalším krokem bylo seznámení s jeho dětmi.

Setkání se mělo konat v jeho domě za městem, kde jsem předtím nikdy nebyla. Když jsem přijela, uviděla jsem velký, krásný, moderní dům! A teprve tehdy jsem si poprvé uvědomila, že můj milovaný je skutečně zámožný člověk. Ačkoli to pro mě samozřejmě nebylo zdaleka nejdůležitější.

Po nějaké době mi udělal nabídku. Souhlasila jsem. Nechtěla jsem dělat svatbu, ale Adam trval na svém.

Během příprav se počet hostů jaksi přirozeně výrazně zvýšil. Adam mi řekl, ať se o nic nestarám, že všechno zařídí. A skutečně, jak obřad, tak i hostina proběhly velmi krásně a s vkusem.

Pravda, náladu mi hned zkazili příbuzní. Když můj muž na chvíli odešel, pogratuloval mi bratranec. Mrknul na mě a řekl:

— Jo, Viktorie, to jsi dobře zvládla. Ulovila jsi pořádného dědu. Je vidět, že je při penězích.

Bylo mi z těch slov nepříjemně.

— Proč hned děda? — sotva jsem se udržela. — Mezi námi není až tak velký věkový rozdíl.

Tím to ale neskončilo. Další příbuzní a dokonce i někteří přátelé mi naznačovali, že jsem se vdala z vypočítavosti. Nejzajímavější bylo, že ze strany Adama nikdo nic takového neřekl. A právě proto bylo slyšet to od mých blízkých dvojnásobně zraňující.

Ale to by to ještě nebylo to nejhorší. I potom mi o tom stále někdo žertoval a naznačoval. A zvláště v tom z nějakého důvodu vynikali moje máma a táta.

— Už dost! — nevydržela jsem. — Zaprvé, můj muž je o řád mladší než vy. Zadruhé, už také nejsem dvacetiletá dívka. A co je to za zlatokopku! A zatřetí, přestaňte se plést do mého života a řekněte to i ostatním příbuzným!

Moji rodiče byli samozřejmě šokovaní tou řečí a dál už neřekli ani slovo. Nevím, zda to předali ostatním příbuzným, ale podobné narážky se na moji adresu staly mnohem méně častými.

Snažím se na ně nebrat ohled. Protože hlavní je, že se skutečně milujeme a že jsme spolu šťastní.