V našem schodišti bylo chlapci velmi špatně, ale nikdo mu nepřišel na pomoc
Ráno dcera venčila psy.
Jedna z sousedek jí řekla, že v našem schodišti, na 5. patře, je chlapci velmi špatně. Dcera přiběhla domů a vykřikla mi, že je naléhavě potřeba pomoci. Rychle jsem seběhla do 5. patra a uviděla zcela mladého chlapce, který se cítil opravdu velmi špatně!
Celé jeho tělo bylo bledé, rty modré a tělo se třáslo, ležel na podlaze schodiště. Přiběhla jsem k němu. Podala jsem telefon Emilce, aby zavolala záchranku… a zároveň pořídila fotografii, protože stav chlapce byl na hranici života a smrti. Foto pro případ smrti, abychom policii dokázali, že jsme se snažili zachránit…
Nemohl mluvit ani vstát. Celé jeho tělo chytaly křeče. Třásl se. Klečela jsem u něj, nadzvedla mu hlavu, aby se neudusil pěnou, pokusila se mu otevřít ústa. Necítila jsem pach alkoholu. Byl jen jeden možný scénář – nízká hladina cukru.
Dcera jsem poslala domů připravit sladký čaj. Během chvíle, kdy křeče povolily, jsem se stihla zeptat: Jste diabetik?
Chlapec se snažil odpovědět, avšak beze zvuku vydal jen slabé bbb bbb. Pak jsem ho požádala, aby mi dal vědět gestem, pokud je diabetik. To bbbb bylo ono „Ano“.
Křičela jsem přes celé schodiště: „Pomozte, pomozte, pomozte!!!“
A odpovědí byla ozvěna… a ticho…
Začala jsem hledat jeho telefon, abych se spojila s jeho blízkými, dokud nepřijede záchranka, ale telefon nebyl k nalezení.
Občas se ve vyšších patrech otevřely dveře a zase zavřely. A já stále křičela… Pomozte!!! Chlapci je špatně, umírá…
Po první šálku se chlapci ulevilo a začal se vzpamatovávat. Přijela záchranka, my jsme s dcerou předaly chlapce lékařům. A já procházela byty, abych pokárala ty, kteří přes něj přecházeli, když mu bylo zle.
Telefon se našel u té, která nám oznámila, že umírá…
Zavolala jsem matce chlapce a řekla, co se stalo. Později jsme se setkaly a telefon jsem jí předala.
Proč to všechno píšu!
Tento chlapec, mladý 17letý člověk, který procházel naším sídlištěm. A náhle mu klesla hladina inzulinu. Viděl, že naše dveře do schodiště jsou otevřené, a vešel dovnitř s nadějí pomoci.
A všichni přes něj přešli. Říká se, že v prvním patře mu nikdo neotevřel dveře. Podařilo se mu dostat se do výtahu a už neviděl, které patro tiskne… jak se pak dostal tam, kde jsem ho našla, si také nepamatuje…
Je to strašné. Opravdu strašné. Vždyť všichni máme děti. A tento chlapec mohl být synem kohokoli z nás… Kdo by chtěl, aby takto někdo přešel přes vaše dítě? A ještě mu sebrali z kapsy telefon. Aby si dítě vůbec nemohlo nijak pomoci. Nyní chlapci nic ohrožujícího nehrozí, je v pořádku!
A jsem částečně vděčná sousedce, která řekla mé dceři, že v našem schodišti umírá chlapec. Díky ní se nám podařilo zachránit mladíkovi život!
