Matka mého manžela si přivedla svého nápadníka do našeho společného bytu: Snažili jsme se ji přesvědčit, že byt je příliš malý

Bydlíme v třípokojovém bytě, kde máme 2 samostatné pokoje a jeden je průchozí. Máme malou kuchyň a společnou koupelnu. Bydlíme v pěti: já, můj manžel, 2 dcery a tchyně. Tento byt patří mému manželovi a tchyni. Já jsem z jiného města.

Bydlíme s tchyní už téměř 10 let a dohromady se celkem vycházíme. Já, můj manžel a moje tchyně pracujeme. Moje tchyně, paní Angelika, má již 65 let. V jednom z pokojů bydlíme s manželem, naše dcery v druhém a tchyně žije v průchozím pokoji. Umístili jsme skříň do průchodu, aby to bylo pohodlnější. Tchyně si nestěžuje. Nemáme jinou možnost.

Dcery se dívají na televizi s babičkou. My s manželem máme vlastní televizor. Samozřejmě je zde těsno. Přestože pracujeme, stále žijeme od výplaty k výplatě. Nemůžeme si dovolit hypotéku. Mnoho peněz utrácíme na naše dcery.

Moji rodiče žijí v jiném městě, mají vlastní dům a říkají, že nemají nic proti tomu, aby se paní Angelika přestěhovala k nim. Ale ona se nechce stěhovat.

Přemýšlím o tom, že až se mé dcery vdají a přivedou své manžely, a potom přijdou vnoučata, určitě se nevejdeme. Říkám jim, že by bylo skvělé najít ženicha, který už má svůj vlastní byt.

Samozřejmě máme malé hádky s tchyní, ale obecně si rozumíme. Jednoho večera sedíme v kuchyni a pijeme čaj. Její brýle se zamlžily, sundala si je, aby je otřela, a já jsem nemohla pochopit, co je špatně s jejíma očima.

Pozorně jsem se podívala a viděla, že tchyně je nalíčená. Moje tchyně právě vyšla ze sprchy, ale byla sobota a celý den jsme strávili doma.

– Paní Angeliko, vidím, že jste se nalíčila. Chystáte se někam?

– Alunko, udělala jsem si permanentní make-up.

Nevěděla jsem, jestli se smát nebo být rozhořčená. Má 65 let a nepamatuji si, že by se kdykoliv líčila, a teď se rozhodla pro permanentní make-up!

– Jak jste se rozhodla pro něco takového, paní Angeliko?

– Seznámila jsem se s mužem v práci. Nedávno se k nám přidal. Je skutečný džentlmen.

To je zajímavé. Proč by tento muž měl věnovat pozornost tchyni? Následující den, v neděli, jsme se vydali s manželem a dcerami na kluziště. Vrátili jsme se veselí, hladoví a těšili se na výborný oběd, který nám tchyně slíbila.

Vstoupili jsme do bytu a slyšeli jsme hudbu a smích. Neznámý muž. To je ten džentlmen. Tchyně ho pozvala k nám. Muž se představil. Šli do pokoje tchyně. Sedíme v kuchyni, mlčíme. Můj manžel vůbec nechápe, co se děje.

Kdo to vlastně je? Holčičky se smějí. Babička je jako mladá holka, to je její kluk, že? Od té doby paní Angeliky nápadník nás navštěvuje často. Každý den s námi večeří a neustále se snaží něco opravit.

Nevím, v jaké fázi je jejich vztah. Jsou si blízcí? Ve věku 65 let? Mimochodem, její nápadník má 67 let. Jednoho dne paní Angelika oznámila: „Budu se vdávat“.

– Skvělé. Přestěhujete se k němu?

– Ne, on se nastěhuje k nám.

– Jak to myslíte?

Ukazuje se, že její snoubenec si pronajímá byt. Nakonec se k nám přestěhoval. Snažili jsme se paní Angeliku přesvědčit, že byt je příliš malý, přece jen zde bydlíme v pěti. Nicméně řekla, že tento byt patří jak jejímu synovi, tak i jí, takže mají stejná práva.

Nejprve permanentní make-up, teď manželství – mají stejná práva! Na toaletu je teď fronta, v kuchyni je příliš těsno, dcery se nechtějí dívat na televizi s cizím mužem. Nakonec se vzali.

K čemu to všechno povede?