Jak si poradit, když je těžké najít společnou řeč s mámou, což vede k neustálým hádkám a nedorozuměním?
Nastal čas vyprávět můj příběh.
Jsem obyčejná mladá žena, již několik let vdaná. S manželem bydlíme v pronajatém bytě, oba pracujeme a jsme spokojeni. Děti zatím nemáme. Moje máma má přes 65 let a už téměř tři roky je vdova.
Vždycky jsem velmi milovala svého otce – naše vztahy byly založeny na důvěře a vzájemném respektu. Společně jsme skvěle trávili čas. I s mámou jsem měla dobré vztahy, i když jsme se občas pohádaly. Mám starší sestru, která žije ve stejném domě s matkou, ale poslední tři měsíce byla pryč.
Má práce je spojena se stresem a nemám ráda časté telefonáty. Je mi mnohem pohodlnější komunikovat přes aplikace pro zasílání zpráv. Máma mi však volá několikrát denně. Před pár týdny jsem se jí pokusila vysvětlit, že nechci denně poslouchat negativní věci, a navrhla jsem mluvit o něčem pozitivnějším.
Snažím se mámu pochopit – opravdu je pro ni těžké žít sama, včetně finanční stránky. Abych jí pomohla, našla jsem jí práci na částečný úvazek ve svém oboru. Nyní hlídá děti své sestry a chodí do práce. Nicméně, naše rozhovory se převážně točí kolem práce nebo stížností na život. Poslouchat to pro mě bylo čím dál těžší, a tak jsem mámu požádala, aby volala méně a využívala messengery. Přesto mě poslechla jen pár dnů a pak se vše vrátilo do starých kolejí.
Když jsem jí vysvětlila, že jsem vdaná a mám svůj vlastní život, máma odpověděla, že pro mě by měla být vždy na prvním místě. Tato slova mě šokovala. Moje argumenty, že musím věnovat čas manželovi, zůstaly nevyslyšené. Když se konverzace opět zaměřily na stížnosti, připomněla jsem, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách, abych jí pomohla.
Na to máma odpověděla, že nejen já pomáhám svým rodičům, ale děti jejích kolegů kupují matkám auta a posílají peníze. To mě zasáhlo, protože před dvěma lety jsem našetřila významnou částku na její protézu, přitom jsme museli odkládat potřeby naší rodiny. Po smrti otce jsem chtěla, aby máma byla šťastná a necítila se méněcenně. V té době jsme s manželem neměli ani auto.
Ale máma si přeje více komunikace, zatímco já jen sním o malé pauze. Mám skvělého manžela a mámu pečlivého a skromného zetě. On je tichý, klidný člověk, ale tyto neustálé telefonáty ho začaly znervózňovat. Máma se pak urazila a prohlásila, že moje neochota s ní komunikovat je vlivem mého manžela.
Samozřejmě, věci jsou složitější, než se zdá. Do 18 let jsme s mámu neměly vzájemné porozumění a v dětství bylo mnoho křivd a agrese. Teď mám těžko na duši, protože se snažím k ní dostat, ale nikdo mě neposlouchá.
Prosím, pomozte, dejte radu.
