Vnuk píše dopis své babičce…

Milá babičko Lino,

Už dlouho jsem Ti chtěl napsat tento dopis, ale nějak jsem nemohl najít ta správná slova. Dnes jsem se rozhodl, že Ti prostě řeknu všechno tak, jak to je, protože s Tebou mohu být vždycky sám sebou.

Víš, moc mi chybí naše útulné večery. Pamatuješ, jak jsi mě učila péct ty kouzelné jablečné koláče? Pořád cítím jejich vůni, která mi připomíná náš domov, kde bylo vždy teplo a klid. Kdykoliv ochutnám něco podobného, na chvíli se vrátím do Tvé kuchyně, kde jsme spolu smáli a povídali si o všem možném.

Vždycky jsi říkala, že láska je to nejdůležitější, co si můžeme navzájem dát. Snažím se žít podle Tvých slov. Teď, když už jsem dospělý, si uvědomuji, jak moc znamenaly ty jednoduché okamžiky, které jsme spolu prožili. Tvé příběhy o tom, jaké to bylo dříve, se pro mě staly skutečným pokladem. Pomáhají mi vážit si přítomnosti a být vděčný za to, co mám.

Víš, babičko, zdá se mi, že jsi pro mě byla nejen babičkou. Byla jsi mojí přítelkyní, učitelkou a občas i zachránkyní. V těžkých chvílích pro mě byla Tvá slova a objetí jako kotva, která mi pomáhala nevzdávat se. Často přemýšlím o tom, jak jsi vždy našla ta správná slova, abys mě podpořila. Jak jsi uměla naslouchat bez odsuzování a vždy jsi ve mně viděla něco dobrého, i když jsem to sám neviděl.

Nedávno jsem si uvědomil, že mnoho věcí v mém životě mi připomíná Tebe. Tvá láska k rostlinám je teď i mojí láskou. Na mém parapetu stojí malý fíkus a pokaždé, když se o něj starám, myslím na Tebe. Určitě bys mě za to pochválila.

Babičko, vždycky jsi mě učila, že nejdůležitější je být laskavý a čestný. Snažím se žít tak, abys na mě mohla být pyšná. Vím, že jsi ve mě vždycky věřila, a to mi dává sílu jít dál. Tvá víra se stala mým povzbuzením.

Píšu tento dopis a uvědomuji si, jak moc bych Tě chtěl znovu obejmout, slyšet Tvůj hlas, cítit Tvé teplo. I když nás teď dělí kilometry, cítím, že jsi vždy se mnou. Tvé rady, Tvá moudrost, Tvá láska – to všechno ve mně žije.

Děkuji Ti za všechno, co jsi pro mě udělala. Za Tvou trpělivost, za Tvou něhu, za to, že jsi vždy byla mým tichým útočištěm v tomto hlučném světě. Naučila jsi mě, že skutečná síla spočívá v laskavosti a že rodinné vazby jsou tím, co nás dělá skutečně šťastnými.

Slibuji, že Ti budu psát častěji, babičko. Chci, abys věděla, jak moc pro mě znamenáš. A možná jednou budu vyprávět svým dětem a vnoučatům o Tobě, o Tvé laskavosti, moudrosti a o tom, jak moc Tě miluji.

S láskou, Tvůj vnuk Alex.