Můj syn poprvé přivedl domů svou snoubenku – jakmile jsem uviděla její tvář a zjistila její jméno, okamžitě jsem zavolala policii

Když můj syn přivedl domů svou snoubenku, byla jsem nadšená z toho, že konečně poznávám ženu, která mu ukradla srdce. Ale jakmile jsem uviděla její tvář, mé nadšení se rozplynulo. Znala jsem ji již dříve a brzy jsem ji zamkla ve sklepě.

Touha chránit své dítě nikdy nepřestává. Jsem matka, které je přes 50 let, a žiji ve klidné předměstské čtvrti se svým manželem Natanem. Jsme manželé již více než 25 let a máme syna Xaviera, který je světlem našeho života.

Nyní je mu 22 let a téměř dokončil vysokou školu. I když se před pár lety odstěhoval, stále jsme blízkou rodinou. Alespoň jsem si to myslela do té doby, než nás před několika týdny Xavier šokoval jedním telefonátem.

Byl to obyčejný úterní večer. S Natanem jsme seděli v obývacím pokoji, napůl sledovali televizi, napůl se dřímali, když zazvonil telefon.

„Mami, tati, mám důležité zprávy!“ bušil Xavier. „Potkal jsem někoho. Jmenuje se Danielle a je úžasná. Chodíme spolu už tři měsíce, a…“ Nastala prudká pauza. „Požádal jsem ji o ruku a ona souhlasila!“

Nemohla jsem jsem promluvit ani na sekundu. Potřebovala jsem si toho tolik ujasnit. Žena. Tři měsíce. Žádost o ruku? „Počkej, jste zasnoubení?“ zeptala jsem se a podívala se na manžela, kterému doslova padala čelist.

„Ano! Chtěl jsem vám to říct dříve, ale Danielle je velmi stydlivá. Nebyla připravena se s vámi setkat dřív, ale přesvědčil jsem ji. Můžeme v sobotu přijít na večeři?“

„Samozřejmě!“ řekla jsem, i když mé pocity již zářily nervozitou a jen trošku nadšením.

Za čtyři roky na vysoké škole se Xavier nezmínil ani o jedné dívce. Žádné příběhy o schůzkách, žádné fotky, nic. A teď je zasnoubený po pouhých několika měsících randění! Bylo to šílené.

Po zavěšení jsem se obrátila k manželovi. „Co o ní víme?“ zeptala jsem se Natana, když jsme uklízeli dům před sobotou. „Odkud je? Co dělá?“

„Miláčku, slyšela jsi to samé co já,“ usmál se na mě Natan. „Možná je prostě zamilovaný. Víš, jak může být láska bouřlivá, když je mladá.“

To mě uklidnilo jen velmi málo. Následující den jsem Xaverovi volala znovu, abych se zeptala na další otázky, ale jeho odpovědi byly vágní. „Je odtud, z místa,“ řekl a já slyšela úsměv v jeho hlase. „Je úžasná, mami. Jen počkej, až ji potkáš. Víš všechno, co potřebuješ!“

S těmito slovy jsem se rozhodla zatím své obavy nechat být a soustředit se na budoucnost. Musela jsem se připravit na tuto významnou událost. Natan mě také upozornil na možné výhody synovy svatby: vnoučata!

Když nastal ten osudový den, věnovala jsem všemu veškerou péči. Upekla jsem kachnu, upekla třešňový koláč a prostřela nejkrásnějším nádobím.

Natan taky zakoupil několik drahých steaků. „To je pro případ, že by spíš měla ráda hovězí místo kuřete. První dojem je důležitý, ne?“

„Samozřejmě, sladký!“ odpověděla jsem mu. „Počkej, myslíš, že bych měla udělat další dezert pro případ, že by třešňový koláč nechutnal?“

Tak jsme strávili celé ráno. Natan dokonce posekal trávník, aniž bych měla představu, čím nám to pomůže. Ale dodalo nám to nadšení.

Když se ozval zvonek u dveří, potlačovali jsme úsměvy. Asi jsme vypadali jako dva lidé z hororu, protože Xavier ucouvl, jakmile jsme otevřeli dveře.

„Vítejte!“ řekla jsem skoro křičící.

Xavier se nejistě usmál a představil nás Danielle, která nechtěně postávala vedle něj a nesměle se usmívala.

Byla drobná, s tmavými vlasy a velkýma očima. Byla krásná, to ano, a dobře se hodila k mému synovi. Ale její tvář… Trvalo mi jen vteřinu, než jsem ji poznala.

I přesto jsem se usmála a pozvala je dovnitř, i když jsem byla velmi nervózní z velmi dobrého důvodu.

Před několika měsíci moje kamarádka Markéta ukázala mi fotografii ženy, která podvodně využila jejího syna. Zamiloval se do této ženy, která ho přesvědčila, aby ji koupil drahý zásnubní prsten a dal ji tisíce dolarů na „svatební výdaje“.

Pak zmizela beze stopy. Markéta byla nevěřícná a sdílela fotografii se všemi, které znala, doufajíc, že někdo tu podvodnici pozná. A teď stála ta žena v mém obývacím pokoji.

Její vlasy byly jiné, mnohem tmavější, a možná nosila modré kontaktní čočky, ale to jsem si pamatovala. Vše ostatní mi splývalo v mlze.

Nějak jsme se usadili u stolu. Podávala jsem večeři a všichni živě konverzovali. I já odpovídala, když jsem mohla. Ale nemohla jsem odtrhnout oči od Danielle. Zároveň jsem zkontrolovala svůj telefon, snažíc se najít fotografii, kterou poslala Markéta. Musela jsem ji smazat.

Budu jí muset večer zavolat. Natan nečekaně zakašlal. Uvědomil si, že jsem byla rozrušená, a požádal mě, abych mu pomohla v kuchyni.

„Co se děje, Evangeline?“ zašeptal, když jsme zůstali sami.

„To je ona,“ odpověděla jsem urychleně. „Podvodnice, o níž mluvila Markéta. Jsem si tím jistá.“

„Co? Ta, která rozbila srdce jejich syna a vzala všechen majetek“? Natan se zamračil a přiložil ruce k bokům. „Jsi si tím jistá? Mohlo by to být jen někdo, kdo se jí podobá.“

„Říkám ti, Natane, to je ona,“ naléhala jsem. „Markéta sdílela tu fotografii všude, kde mohla, po celé týdny po jejím zmizení. Musím něco udělat, než ublíží Xavierovi.“

Natan si povzdychl, ale neprotestoval. „Jen… buď opatrná. Neobviňujme nikoho bez důkazů.“

Po večeři jsem vymyslela plán a dala ho hned do pohybu. „Danielle, pomohla bys mi vybrat víno ve sklepě?“ zeptala jsem se a snažila se mít hlas klidný.

Zaváhala, ale přikývla. „Jasně,“ řekla a vstala.

Vedla jsem ji dolů po schodech a snažila se být co nejpohodovější. Naštěstí byla tak plachá, že konverzace nebyla podstatná. Ale chvíle, kdy vykročila do tlumeně osvětleného sklepa, zavřela jsem dveře.

Ruce se mi třásly, když jsem spěchala zpět nahoru. „Natane, volej policii. Ihned!“

Xavier vyskočil ze svého místa s obličejem zamračeným. „Mami, co to děláš?!“ požadoval.

„Ta žena není tím, kým tvrdí, že je,“ řekla jsem pevně. „Už dřív podvedla lidi. Chráním tě.“

Xavier vypadal, jako bych mu dala facku. „Co? Ne! Mýlíš se! Danielle není podvodnice. Je laskavá, čestná a je má snoubenka!“

Ignorovala jsem ho, zavolala Markétě a vysvětlila situaci. „Pošli mi fotku podvodnice,“ prosila jsem přítelkyni a zavěsila. O několik sekund později můj telefon zašuměl s přijatým obrázkem. Byla to ona. Neměla jsem žádné pochybnosti.