Odmítl jsem své rodiče, důvodem byla moje manželka

Je mi 44 let a vyrostl jsem v rodině, o které si člověk může jen nechat zdát. Starostliví rodiče, mimochodem oba lékaři s vlastními ordinacemi, a bratr, který mi byl nejlepším přítelem po celé dětství až do dospívání. Dokonalá idylka.

Zlomový okamžik nastal, když jsem se na univerzitě setkal s Verou. Byla mým úplným opakem. Celé dětství strávila v dětském domově, odkud si ji adoptoval manželský pár, když jí bylo 11 let. Po nějaké době se rozvedli a Vera zůstala bydlet s matkou, která propadla alkoholu.

S otcem se moc nestýkala. Nicméně, i přes svůj osud byla Vera houževnatá a rozhodnutá žít jinak, lépe. Po střední škole se dostala na univerzitu, kterou si platila sama. Pracovala ve dvou zaměstnáních na částečný úvazek, učila se na výbornou a dokončila školu s vyznamenáním.

Když jsme se začali stýkat, všechno se zdálo být ideální, dokud jsem jí nevzal k nám domů. Vera, která nikdy nic neměla, kroutila hlavou nad naším bytem. Tehdy to neřekla, vyšlo to najevo až během hádky. Ve vzteku řekla, že jsme bohatí snobové. Byl jsem v šoku, ale zvládli jsme krizi.

Když se blížila svatba a řekl jsem jí, že moji rodiče zaplatí naši oslavu, byla kategoricky proti, říkala, že nechce být závislá na mých rodičích. Delikátně jsem si o tom promluvil s rodiči a oni mi tajně dali peníze. Nikdy jsem o tom Verě neřekl. Svatba byla krásná a Vera byla šťastná, že jsme ukázali okolí, že si akci můžeme zaplatit sami.

Když jsme oznámili, že čekáme dceru, moji rodiče byli velmi rádi. Jednou přinesli dětské oblečení a já se bál, jak Vera zareaguje. Naštěstí to přijala dobře a poděkovala.

Ale po jejich odchodu mi řekla, že nechce, abychom něco dostávali od rodičů. Neměl jsem odvahu to rodičům říct, protože byli tak šťastní v očekávání vnučky. Když se ptali, co potřebujeme, říkal jsem, že jsme si právě danou věc koupili sami.

Konflikt dosáhl vrcholu před porodem. Rodiče nám nečekaně přivezli nový kočárek. Jednou jsme přesně takový viděli v obchodě. Vera ho nechtěla přijmout, říkala, že je to zbytečný luxus. Návštěva skončila hádkou, během které manželka urazila moje rodiče. Došlo ke sporu.

Kvůli tomu začala předčasně rodit a obvinila z toho moje rodiče. Myslím, že na to neměla právo, a tady jsem už já odporoval.

Bohužel vše skončilo ultimátem. Buď zůstanu s ní a dcerou, ale pod podmínkou, že přeruším styky s rodiči a bratrem a nebudu od nich brát ani korunu, nebo se rozvedeme a už nikdy neuvidím dceru. Co jsem měl dělat? Moje srdce se mohlo přetrhnout.

Vzdal jsem se milující rodiny, možné dědictví, které by nám zajistilo dobrý život. Místo toho žijeme v jiném městě. S rodiči jsem se neviděl 12 let a na konci každého měsíce počítám každou korunu. Nemůžeme si dovolit příliš mnoho, protože pracuji jako učitel na škole.

Přemýšlím o rozvodu. Naše děti už jsou velké, doufám, že mě pochopí. Došlo mi, že Vera nenávidí celý svět a obviňuje všechny za to, že žijí lépe. Nechápu, jak jsem se mohl tak mýlit ohledně ní. To, co mě na ní kdysi impozantně fascinovalo, dnes ve mně vyvolává doslova odpor.