S Annou jsme si v klidu uspořádali svatbu, udělali si opravdové líbánky a úspěšně zahájili náš rodinný život. Prvního půl roku bylo vše skvělé, dokud nás nezačala častěji navštěvovat Barbora Novotná.
Zpočátku to byly krátké návštěvy, jako by chtěla zjistit, jak si vedeme. Postupně začala Barbora Novotná přicházet stále častěji a zůstávat déle. Své návštěvy odůvodňovala tím, že oba pracujeme a ona chce pomoci udržovat pořádek v bytě.
Už tehdy mě to trochu znepokojilo, ale moje žena byla klidná, takže jsem si myslel, že je vše pod kontrolou. Obzvlášť když byl byt uklizený a jídlo připravené.
Zdálo by se, že by si to člověk mohl užívat, ale nebylo to tak jednoduché. Tchyně se snažila trávit v našem bytě stále více času. Anna se nesnažila nic dělat, uklidňovala mě, že ji to brzy omrzí.
Pouze víkendy byly naší úlevou. Tehdy jsme se s ženou mohli uvolnit a nemyslet na to, že by se mohla objevit její matka a začít uklízet. Upřímně řečeno, byl jsem už připraven všechno dělat sám, jen aby tak často nechodila.
Moje naděje byly ale zklamány. Barbora Novotná začala chodit v časech, kdy by vůbec neměla. Několikrát jsme s Annou naznačili, že možná nebudeme doma, ale ona jen mávla rukou a řekla, že vdaným lidem našeho věku se nesluší se toulat venku.
Kvůli tomu jsem začal zůstávat déle v práci a o víkendech jsem jezdil k rodičům nebo se setkával s přáteli.
Vždy jsem zval Annu s sebou, ale ona se stále vymlouvala, že má nějaké své věci na práci. Chápal jsem, že je to kvůli její matce, ale nezasahoval jsem. Už nejsme děti, vyřeší si to sami.
Kvůli tomu všemu jsme se s manželkou začali od sebe vzdalovat. Mezi námi vyrostla zeď jménem Barbora Novotná. Když jsem si to uvědomil, pokusil jsem se všechno probrat s Annou. Zdálo se, že se mnou souhlasila, že je potřeba přestat s těmi návštěvami v našem bytě, ale k ničemu to nevedlo.
Chtěl jsem klidný život a začal jsem přemýšlet o rozvodu. Ta myšlenka mě děsila, ale touha vracet se domů v klidu byla silnější. Obzvláště když mě tchyně i žena začaly každá svým způsobem rozčilovat.
Jsem trpělivý člověk, ale nevydržel jsem, když tato žena přišla v neděli brzy ráno a hned začala dělat scénu. Podle ní jsme nežili jako rodina, protože po téměř roce manželství její dcera ani neotěhotněla.
– A já jsem pro vás dělala všechno! Vařila jsem, uklízela jsem a dbala na to, abyste se nepotulovali bůhví kde, ale byli doma. A ty, zeťáku, celý víkend někde bloudíš, zatímco tvoje žena sedí doma. Mohli byste aspoň udělat dítě – říkala mi a já si uvědomil, že už nemůžu mlčet.
– A jak vám máme udělat vnoučata, když jste u nás pořád?! – přerušil jsem ji a poprvé zvýšil hlas. – Mám snad být intimní s ženou před vámi, nebo co? Díky za péči, ale dál si poradíme sami.
– Nic sami nezvládnete! Moje kamarádky už chovají pravnoučata, a já se vnoučat pořád nedočkala! – ještě víc se rozčílila.
Manželka se snažila situaci nějak zmírnit, ale Barbora Novotná jí řekla, ať se do toho neplete. Prý ještě není na to dost stará, aby se hádala.
Kdyby ne těchto slov, možná bych se nějak uklidnil, ale byly poslední kapkou. Musel jsem tchyni vykázat za dveře s tím, že takové chování ve svém domě netoleruji. V tu chvíli jsem pochopil, proč se žena nepostavila matce. Prostě jí nedala možnost.
Tchyně ještě chvíli křičela za dveřmi a pak ji napadlo zavolat mé matce, aby si postěžovala. K jejímu zklamání moje matka nebyla posedlá vnoučaty, takže mě podpořila.
Od toho incidentu uplynul týden. Barbora Novotná hraje nespravedlivě uraženou a nekomunikuje s námi. Manželka přiznala, že takto klidně už dlouho nežila, a já si myslím, že jsem všechno řekl a udělal správně. Nehodlám se omlouvat.
Leave a Reply