Můj syn byl mým přítelem, mou oporou po celý život. Když se oženil, stali jsme se sobě cizími

Nikdy jsem si ani nepomyslela, že by se moje dítě mohlo změnit pod vlivem jiné osoby. Můj jediný syn byl vždy hodný a laskavý. Nejen jako dítě, ale i když vyrostl. Dokud se neoženil, často jsme se setkávali, vyprávěli si různé věci, vzájemně si pomáhali a neměli před sebou žádná tajemství.
Samozřejmě v rozumných mezích. Ale když se v jeho životě objevila Monika, všechno se změnilo. Jako svatební dar dostali Kamil a Monika od jejích rodičů byt. Byl to jednopokojový byt po rekonstrukci, a co bylo nejdůležitější, patřil teď jim.
I když jsem je nenavštívila ani jednou, syn mi ukazoval fotky bytu na svém telefonu. Bohužel, po smrti manžela jsem neměla žádné úspory. Rozhodla jsem se tedy dát nevěstě téměř všechny své šperky. Řekla jsem jí, že pokud je chce přetavit, nebudu mít nic proti tomu.
Monika je žena s charakterem. Všimla jsem si, jak nahlížela do obálek, protože byla zvědavá, kolik peněz dostali jako dárek. Takže je potřeba být na ni opatrná. Na druhou stranu asi bude dobrou manželkou, když se takhle chová.
Současné ženy, naopak, utrácejí manželovy peníze podle své vůle. Poté se rozvedou, vezmou si polovinu celého majetku a hledají si novou oběť. Samozřejmě to Kamilovi nepřeji.
Šest měsíců po svatbě Monika řekla, že nechce dítě. Tedy aspoň ne teď, dokud budou bydlet v jednopokojovém bytě. Neví však, co dělat. Nechce si brát půjčku, ale neví, kdy si vydělají na větší byt. Kamil přece ještě není ředitelem žádné velké firmy. Tak nahlas přemýšlela.
Vlastně bydlím v domě, který kdysi začal stavět můj manžel. Ale rekonstrukce nebyla dokončena. Nejhorší to je v zimě. Nemám peníze na to, abych vytopila celý dům. Tak Monika navrhla, že bych tento dům měla prodat a koupit si jednopokojový byt.
Zbytek peněz by použili na koupi většího bytu. Pak by se mohli začít bavit o dětech. Teď chápete, jakou mám snachu? Tchýně ať se přestěhuje do malého bytu a oni dostanou to nejlepší. Pak ještě vezmou tento byt a já skončím v domově důchodců.
Pokud bych o její nabídce uvažovala dřív, protože by mi každý měsíc finančně pomáhali, teď – ani náhodou! S takovými lidmi, jako je Monika, je potřeba být opatrný, protože od ní můžete čekat cokoli.
Po této konverzaci mě Kamil několikrát navštívil. Navrhl, že možná stojí za to zvážit návrh jeho ženy. Proč bych měla mít velký dům, když můžu žít v bytě a platit za média mnohem méně?
Ale pořád jsem říkala, že nesouhlasím. Naše město teprve začíná růst. Za 5–10 let ceny domů vzrostou. Můj dům nebude na okraji města, takže prodat ho teď není dobrý nápad. Jednou jsem zmínila, že bychom si mohli vyměnit domy. Nechť jejich rodina přestěhuje do mého domu a já se přestěhuji do jejich bytu. To je přece totéž, ne?
Ale Monika s tím nesouhlasí. Nelíbí se jí myšlenka, že budou muset nejprve celý dům opravit, zatímco já budu žít v bytě, který dostali jako svatební dar, bez jakýchkoli dalších nákladů.
Chce pohodlný život, i když to, co jsem navrhla, by bylo výhodnější. Je prostě taková, nic s tím neuděláte. Před několika týdny jsem onemocněla. Cítila jsem se opravdu špatně. Ležela jsem a nemohla vstát z postele. Potřebovala jsem léky, protože jsem měla horečku, kašel a bolela mě hlava.
Zavolala jsem synovi a požádala ho, aby přijel. Doufala jsem, že přiveze nějaké jídlo. Uvědomuji si, že mladí lidé nemají čas, ale já jsem nemohla nic uvařit. Dřív by Kamil hned přijel a začal by mi pomáhat.
Ale teď ne. Přijel až druhý den po mém telefonátu. Udělal mi „Theraflu“, nechal mi aspiriny, které pravděpodobně prošly datem spotřeby, protože neměly ani obal. Podíval se na mě, pokrčil rameny a odešel. Děkuji Bohu, že moje přítelkyně přišla a přinesla vše, co jsem potřebovala. Ale co kdyby nebyla ona?
Můj syn byl celý život mým přítelem, mou oporou. Měla jsem stoprocentní důvěru. Ale když se oženil, stali jsme se sobě cizími. Nemohu s tím nic udělat, ale je to můj jediný syn, kterého velmi miluji.
Racionální část mě říká, že pouto, které nás spojovalo, bylo přetrženo. Zřejmě nastal okamžik, kdy si musel vybrat mezi mnou a svou manželkou. Volba je jasná.