Je mi 45 let, a mé mámě je 75 let. Jaké to je žít se starší matkou

Jedna z mých sledujících se podělila o svůj životní příběh. Požádala mě o radu. Ráda bych tento příběh sdílela, abyste mohli komentovat. Možná má někdo jiný také zkušenost s bydlením s blízkými v pokročilém věku.

„Je mi 45 let. Ještě nejsem na penzi. Musím pracovat a zároveň se starat o svou 75letou matku. Vlastně nepotřebuje neustálou péči a pomoc. Dokáže se o sebe postarat, pokud jde o hygienu, procházky, vaření. Mám pocit, že máma využívá moji energii.

Když strávím večer se svou mámou, pak chci jít do svého pokoje, zapnout televizi a usnout. Máma ráda analyzuje život. „Kdybys mě jen poslechla a vzala si Bartka, místo tohohle chlapa. Měla bys děti a dělala kariéru.

Teď je to tak, že nikdo tě nepotřebuje, kromě mě. Raduj se, že máš blízkou osobu. Pečuj o svou matku. Ano, nemám děti a můj manžel utekl. Ano, myslím, že utekl. Protože když jsme začali žít s mojí matkou, po měsíci jsme se rozvedli.

Podle mé mámy nikdo nebere do pronájmu byt, pokud má vlastní třípokojový byt. Teď, v mém věku, žiji v třípokojovém bytě s mámou. Trávíme společně čas v obývacím pokoji a kuchyni, ale každá z nás má svůj vlastní pokoj.

– Máma mě neustále kárá jako malou holčičku:

– Přišla jsem domů pozdě;

– Koupila jsem nepotřebné potraviny;

– Nevyprala jsem její oblečení, nezměnila ložní prádlo;

– Neuvedla jsem kočku k jídlu.

Nikdy jsem od své mámy neslyšela slova podpory nebo pochvaly. Neustálé výčitky a kárání. Ach, mami. Proč mi to děláš? Kromě toho nemohu přestěhovat.

Moje plat je příliš malý, nestačí na nájem a všechny poplatky. A navíc mi svědomí neumožňuje, protože se bojím, že se mámě něco stane.“