Když tatínek odešel, vzala mě macecha z dětského domova. Vždy budu děkovat Bohu za to, že v mém životě se objevila druhá maminka

Když jsem byl malý, měl jsem plnou a šťastnou rodinu. Byli jsme tři: já, máma a táta. Ale život píše nepředvídatelné scénáře. Máma skončila v nemocnici. Brzy tu už nebyla. A táta začal pít. Tak moc se snažil vypořádat se svým smutkem.

Lednice byla často prázdná. Chodil jsem do školy špinavý a hladový.

Přestal jsem se učit a udržovat vztahy s ostatními lidmi. Sousedé si všimli, že něco není v pořádku. Nahlásili to sociální službě. Chtěli otci odebrat rodičovská práva. Ale on je přesvědčil, aby to nedělali. Souhlasili, ale řekli, že se vrátí za měsíc.

Po návštěvě sociálních pracovníků táta hned šel nakupovat. Pak jsme společně uklidili. Probral se a od té doby už nepil alkohol.
Jednoho dne táta řekl, že mě musí seznámit s jednou ženou.

Nechápal jsem – jestli už nemiluje naši maminku? Řekl, že ji miluje. Ale tak to bude lepší, protože pak sociální služby už nebudou chodit.

Tak jsem poznal tetičku Martu.

Navštívili jsme ji a líbila se mi. Má syna Franka, který je o dva roky mladší než já. Spřátelili jsme se. Pamatuji si, že když jsme se vrátili, řekl jsem tátovi, že tetička Marta je krásná žena. O měsíc později jsme už bydleli u ní. Začali jsme pronajímat náš byt.

Život se začal zlepšovat. Ale ne na dlouho. Postihla nás další tragédie. Další ztráta. Tentokrát zemřel můj otec.
Tři dny poté opět přišli sociální pracovníci. Odvezli mě do dětského domova.

Tetička Marta na mě nezapomněla. Pořád k nám chodila na návštěvu a chtěla mě vzít zpět.
Zařizovala papíry. Ale trvalo to dlouho a začal jsem ztrácet víru, že ten den přijde. Až jednoho dne mě zavolali do kanceláře ředitele a řekli mi, že můžu jít domů.

Tetička Marta a Frank na mě čekali venku.
Když jsem je uviděl, nemohl jsem zadržet slzy. Silně jsem je objal a propukl v pláč. Byl jsem šťastný, že se vracím k rodině. Tetička Marta se mě snažila utěšit a já jsem jí řekl:

„Mami, děkuji, že jsi mě vzala zpět domů. Postarám se, abys nikdy nelitovala!“

Vrátil jsem se do svého starého domova a začal chodit do své staré školy.

Čas ubíhal rychle. Dokončil jsem školu, šel na vysokou školu a pak našel práci. S Frankem jsme si stále rozuměli. Nebyli jsme opravdoví bratři, ale cítili jsme se tak.

Vyrostli jsme. Každý z nás založil rodinu. Ale na mámu nezapomínáme. Každý víkend jezdíme na návštěvu, ona nám vaří výborné obědy a my si povídáme celé hodiny. Máma se výborně snáší s našimi manželkami. Jsou jako kamarádky. Vždy budu děkovat Bohu za to, že v mém životě se objevila druhá maminka. Nevím, kde bych byl a kým bych se stal bez ní.