„Dcery chtějí náš dům rozdělit na dvě části a přestěhovat se sem se svými rodinami“: To není od nich příliš hezké. Nesouhlasíme s tím

„Nešlo to snadno, vychovávat tři děti a zároveň stavět dům. Ale s manželem jsme si říkali, že po důchodu konečně budeme moci odpočívat. Abychom tento sen splnili, neustále jsme šetřili a tvrdě pracovali. Myslím, že můžeme být na sebe pyšní. Naše děti vyrostly, mají vlastní rodiny a my jsme postavili útulný dům,“ píše Liliana.

Ano, rádi bychom dětem pomohli s koupí bytu, možná i domu. Ale to bylo nad naše možnosti. Vždy jsme spoléhali jen na sebe. Proč tedy děti nemohou zvládnout to samy, bez naší pomoci?

Nejmladší syn a jeho manželka nemají žádné výhrady. Neplánují mít dítě, protože tvrdě pracují a šetří na vlastní byt. Ale dcery nás s manželem neustále obviňují, že na ně nemyslíme, že jim nijak nepomáháme.

Jedna žije se svým manželem a dítětem v pronajatém bytě. Druhá se přestěhovala k rodičům manžela, se kterými si nemůže najít společnou řeč. Je jasné, že dcery nejsou spokojené s těmito podmínkami a každá z nich chce mít svůj vlastní byt.

Ale nechtějí si vzít úvěr na byt, ani kdybychom jim pomohli ho splácet. Nejstarší a prostřední dcera ale nemají nic proti tomu, aby se přestěhovaly do našeho domu. Koneckonců máme krásný pozemek, školky a školy v blízkosti.

Takže chtějí dům rozdělit na dvě části a přestěhovat se se svými rodinami. Pokud jde o nás s manželem, nabídli nám, abychom si vzali úvěr na koupi jednopokojového bytu. To není od nich příliš hezké…

Samozřejmě se s manželem cítíme vinu, že jsme nemohli pomoci našim dcerám koupit byt. Ale nemůžeme se vzdát svého snu. Zejména když obě dcery mají manžely, a ti manželé také mají rodiče. Ať se sami naučí řešit své problémy.

Pokud je napadne obrátit se na nás o pomoc, ať nabídnou něco vhodného. Pak jim pomůžeme. Syn souhlasí s naším rozhodnutím. Nechce, abychom dům dali a přestěhovali se do bytu. Ale dcery jsou sobecké.

Nakonec jsme se s nimi pohádali a už několik týdnů spolu nemluvíme. My s manželem jsme doufali v klidný důchod, ale ukazuje se, že naše plány se zhroutily. Teď přemýšlíme, jak pomoci nejen dcerám, ale i sobě, abychom měli střechu nad hlavou,“ říká smutně důchodkyně.

Zdá se, že dcery se neosamostatnily, když stále čekají pomoc od svých rodičů. Co se týče nápadu rozdělit rodičovský dům, ten se zdá být jak pohoršující, tak hloupý. Koneckonců, není to pohoršující, že dva starší lidé, kteří postavili svůj vysněný dům, musí z něj ve stáří vzdát?

Kromě toho, jak mohou dvě rodiny s dětmi, i když jsou příbuzní, souhlasit ve stejném domě? Dříve nebo později začnou mezi sebou hádky. Proto je tento nápad opravdu hloupý. Pokud se rodičům podařilo postavit svůj vysněný dům, proč jejich děti toho nebyly schopny?