Vzala jsem si starší maminku k sobě domů. Teď toho lituji a vrátit ji už nemohu. A před známými se stydím

Dnes se s vámi chci podělit o poměrně osobní příběh. Potřebuji dobré rady, abych věděla, jak dále postupovat.

Každý člověk má své problémy. Musíme se naučit neodsuzovat lidi, ale pomáhat jim v situacích, kdy se zdá, že není východiska. Nikdy nevíme, zda se něco podobného nestane i nám.

Vzala jsem si starší maminku k sobě domů. Mamince bylo tehdy už 80 let. Žila dříve na vesnici, ale bylo pro ni už těžké zvládat to sama. Zhoršily se jí zdravotní problémy, a tak jsem se rozhodla vzít ji k sobě. Ale neocenila jsem, jak moc se změní můj život.

Ze začátku vše probíhalo docela dobře. Maminka žila v bytě a respektovala pravidla domácnosti. Dokonce se ani příliš neukazovala – starala se jen o svůj pokoj. Vytvořila jsem pro ni velmi pohodlné podmínky, takže musela vycházet jen do koupelny, na toaletu a do kuchyně. Snažila jsem se pro ni co nejvíce.

Navíc jsem přísně sledovala stravu své matky. Vařila jsem jí jen zdravé jídlo, protože lékaři doporučovali držet dietu. Samozřejmě jsem všechny léky nakupovala na své náklady – jaká je u mámy penze.

Ale po několika měsících se maminka začala nudit jednotvárným městským životem. Začala si stanovovat vlastní pravidla a vyvolávat konflikty. Jednou jsem neuklidila, jednou neuvařila, jednou nenakoupila. Jedním slovem, vše bylo špatně. Navíc na mě stále tlačila lítostí a manipulovala svým stavem. Říkala, že se jí lépe žilo na vesnici než v mém bytě.

Snažila jsem se nereagovat na matčiny výkyvy nálady až do poslední chvíle. Ale moje trpělivost přetekla, unavila jsem se z neustálého hádek a konfliktů. Došlo to tak daleko, že jsem začala brát uklidňující prostředky a po práci se mi nechce domů.

Vrátit maminku zpět na vesnici není řešení. Navíc by tam nepřežila. A ještě mě známí začnou odsuzovat.

Jak vidíte, situace není jednoduchá. Jsem vyčerpaná a nevím, jak dále žít s maminkou v jednom bytě.

Jak zvládnout její tvrdohlavost? Co udělat, aby se uklidnila?

Stalo se vám někdy něco podobného? Co je třeba udělat, aby bylo možné v klidu žít se staršími příbuznými?

Jak vydržet jejich složitou povahu a nezbláznit se?