V útulku pro zvířata se objevil tajemný sponzor – ale když ho našli, ukázalo se, že on sám potřebuje pomoc

Útulek na okraji města jen tak tak přežíval. Dobrovolníci dělali, co mohli: sbírali dary, léčili zvířata, venčili je, zateplovali kotce. Ale i přes jejich nasazení peníze mizely rychleji, než si přáli. Proto když na účet organizace začaly pravidelně přicházet peníze od neznámého dobrodince, byli všichni v šoku.

Každý měsíc přicházela částka — nebyla obrovská, ale stabilní. Za ni se dal koupit krmivo, zaplatit část léků, dokonce pořídit vytápění v místnosti pro štěňata. Dopisy bez podpisu, převody s poznámkou „Pro ocasáče“. Žádné kontakty, žádné požadavky.

Několikrát se dobrovolníci pokoušeli zjistit, kdo za těmito dobrými skutky stojí, ale banky odmítaly poskytnout informace. Téměř rok to tak pokračovalo. A pak se jednoho dne u bran útulku objevil starší muž s ošoupanou taškou přes rameno. Stál u branky a neměl odvahu vejít. Všimla si ho Laura, jedna z dobrovolnic, a hned k němu zamířila.

— Můžu vám nějak pomoct?

Podíval se na ni s mírným úsměvem:

— To jsem já. Ten, kdo vám pomáhá. Chtěl jsem se jen podívat.

Jmenoval se Rick. Žil sám, ve starém domě nedaleko. Byl inženýr v důchodu. Kdysi měl psa jménem Buster. Po jeho smrti už dalšího mazlíčka nevlastnil. Ale jednoho dne narazil na článek o útulku. A pochopil, že může pomoct — tiše, nenápadně.

— Nechtěl jsem, aby mi někdo děkoval, — řekl. — Jen jsem… věděl, že někomu bude tepleji.

Laura ho pozvala dovnitř. Dlouho stál u kotců, povídal si se psy, hladil kočky. V jeho očích byla něha, jako by každého z nich osobně znal. Dobrovolníci mu jeden přes druhého vyprávěli příběhy, ukazovali, jak je útulek zařízený. Ale pak si všimli, že Rick je unavený. Zjevně se mu špatně chodilo, sípavě dýchal.

Laura mu nabídla odvoz domů. Jeho dům byl malý, téměř bez nábytku. Kamna moc nehřála, lednice byla téměř prázdná. Nestěžoval si. Prostě žil, jak mohl, a dával to málo, co měl.

Od toho dne ho začali dobrovolníci navštěvovat. Někdo přinesl jídlo, někdo nainstaloval nový topný systém. Jeden mladík opravil kohoutek. A za týden se u něj doma objevil štěně jménem Chip.

Rick se nejdřív zdráhal:

— Už nejsem nejmladší.

Na to mu Laura odpověděla:

— Ale on — je ještě úplné mládě. Ve dvou se vám bude žít snáz.

Teď Ricka Chip vítá u branky. A v útulku na zdi visí fotka s nápisem: „Těm, kdo pomáhají ze srdce“. Protože laskavost se vrací. Někdy — v těch nejnečekanějších podobách.