– Už mi nevolej, mami, jsem zaneprázdněná, – vykřikla jsem do telefonu. A máma už mi nezavolala…

— Už mi nevolej, mami, jsem zaneprázdněná! — vykřikla jsem do telefonu a rázně ukončila hovor.

V tu chvíli jsem měla pocit, že na to mám právo. Pracovní termíny, problémy, které se zdály důležitější než cokoliv jiného na světě, neustálý stres… Maminčiny telefonáty, její otázky, zda jsem jedla, jak se cítím — to mě všechno rozčilovalo. Na tohle jsem prostě neměla čas.

A máma už nezavolala. Ani ten den, ani ten další. Ani po týdnu.

Ihned jsem si toho nevšimla. Ve shonu dnů jsem si prostě užívala ticho. Nikdo mě už nevyrušoval hloupými otázkami, nikdo mi nepřipomínal, že si musím odpočinout a pečovat o sebe. Byla jsem sama sebou a zdálo se mi, že přesně to jsem chtěla.

Utekly dva týdny.

Večer jsem náhle zjistila, že jsem už dlouho neslyšela maminčin hlas. “Proč nevolá? Urazila se?” Podívala jsem se na telefon, ale neměla jsem žádné zmeškané hovory. Ani žádné zprávy.

Povzdechla jsem si a rozhodla se zavolat sama. Nikdo to nezvedal. “No samozřejmě, když mě nepotřebuje, je teď pyšná,” — pomyslela jsem si podrážděně.

Druhý den jsem zkusila zavolat znovu. A opět — ticho.

Uvnitř mě začalo růst znepokojení. Co když se něco stalo? Vzpomněla jsem si na její slova: “Vždycky tady budu, pokud budeš chtít mluvit.” A co když už tu nemůže být?

Všechno jsem nechala a jela k ní domů. Když jsem otvírala dveře svým klíčem, cítila jsem, jak mi srdce šíleně bije. V bytě bylo ticho. Příliš ticho.

Maminka ležela na posteli, v rukou svírala telefon. Její oči byly zavřené a výraz ve tváři klidný, jako by pouze dřímala. Ale ona už tu nebyla.

Na nočním stolku stál hrníček s čajem, který zůstal nedopitý. Vedle leželo staré fotoalbum. Otevřela jsem ho roztřesenýma rukama — na první stránce byla moje fotografie, jak jsem ještě malá seděla u ní na klíně.

Zamotala se mi hlava. “Kdy se to stalo? Snažila se mi zavolat? Chtěla se rozloučit?”

Křečovitě jsem otevřela její telefon. Poslední vytočené číslo — moje. Datum hovoru — ten den, kdy jsem jí řekla, aby mi nevolala.

Maminka už nezavolala.

Teď volám já. Každý den. Ale nikdo to nezvedá.