Tato maličká tak dlouho čekala na rodinu, ale po čtyřech měsících ji vrátili… Důvod způsobuje bolest a zklamání
Tato malá fenka jménem Tvinikl toho prožila moc vzhledem ke svému věku a váze — pouhých 1,5 kilogramu. V červnu ji našli osamělou na ulicích Miami, vyčerpanou, s nemocnými zuby, téměř jako přízrak mezi lidmi, kteří ji přehlíželi.
Dobrovolníci ji vzali k sobě a pro Tvinikl začal nový život: léčba, péče, něha. Postupně přibírala na váze, znovu se učila věřit lidem, stala se hravou a veselou navzdory jizvám z minulosti.
V září se zdálo, že pro Tvinikl přišel opravdový zázrak — vzala si ji rodina, která slibovala poskytnout jí domov, kde nebude osamělá. Usadila se v novém útulném domě, kde žily ještě dospělé čivavy.
Ale po pouhých čtyřech měsících, právě když se blížily Vánoce, těm lidem stačil jediný důvod, aby se Tvinikl vzdali: toužila po skutečné blízkosti. Každou noc plakala a prosila, aby ji pustili na postel k lidem, aby se cítila opravdu milovaná. Hospodyně odmítla: měli přísný režim, žádný pes neměl právo sdílet s nimi postel.
Vše skončilo zradou: rodinu nedojaly ani její prosby, ani strachy. Tvinikl prostě vyhodili za plot útulku, aniž by se rozloučili. Seděla v koutě, celá se třásla a nerozuměla, proč s ní ti, kterým tolik věřila, se zachovali tak krutě. Její pohled byl plný bolesti, stesku a němé otázky: “Za co?”
Dobrovolníci útulku pro ni udělali maximum: obklopili ji péčí, sdíleli teplo, natáčeli videa s její účastí a sdíleli její příběh se světem. Tisíce lidí se na tento příběh ozvaly — a pro Tvinikl brzy našli novou rodinu, kde ji nikdo nevyžene z postele, kde pro ni vždy bude místo pod dekou a na rukou.
Dnes Tvinikl konečně našla domov, kde ji budou milovat takovou, jaká je. Nyní má šanci prožít stáří, věda, co je to opravdová rodina.
Proč lidé tak často nechápou jednoduché věci: psy, stejně jako lidi, potřebují nejen jídlo a střechu nad hlavou, ale i teplo, blízkost, pocit potřebnosti. Pokud nejsi připraven pustit si psa opravdu do svého srdce — neber si ho jen kvůli pěknému obrázku.
Jak si myslíte, měly by takové činy zůstat bez trestu? Dokázali byste odpustit takovou krutost?
