Syn zavolal a začal si stěžovat na život, už jsem věděla, co potřebuje, ale moje rozhodnutí se nezmění

Jsem matka tří dětí – mám dva syny a dceru! Už jsou dospělí a těším se na vnoučata, i když chápu, že nejprve si musí založit rodinu. Ale teď je módní žít v partnerském vztahu, a zakládání mladých rodin se protahuje na roky.

Dříve jsem si myslela, že nejdůležitější je postavit děti na nohy, aby byly samostatné, a pak si budu moct odpočinout. Ale nebylo to tak! Pořád se o ně bojím. Proč je všechno na mně? Protože jsem si vzala infantilního člověka, který se nedokáže postarat ani o sebe, natož o děti.

Ale začněme od začátku. Můj starší syn Pavel se na rodinný život dívá skepticky a zatím vůbec neplánuje se oženit. Mladší Anna trochu vybírala kluky a točila jim hlavy, ale dělala to uvážlivě a s rozumem. Teď našla svou druhou polovičku a žijí už dva roky v partnerském vztahu, teď už jim zbývá jen se vzít. O Annu jsem téměř klidná.

Ale Míra, můj prostřední syn, mi opravdu přidává šedivé vlasy! Ještě během studií začal žít s dívkou. „Mami, budu se ženit!“ – řekl. Jenže „láska jeho života“ zamávala ocasem, vytáhla peníze z Míry (a ode mě) a pak si našla jiného.

To se mě dotklo, protože si pronajali byt, aby mohli žít spolu, ale peníze jim stále chyběly. „Mami, nemám na nájem!“ – volal mi syn každý měsíc. Když jsem se zeptala, proč za nájem neplatí společně, odpověděl, že Katka nemá peníze, protože sbírá peníze na dárek pro svou matku. A pomáhala jsem mu finančně, aby nepřerušil studium.

Když se Katka rozešla s Mírou, rozhodla jsem se, že to bude pro něj lekce! Pod mým pečlivým vedením syn dokončil studium, dostal diplom a jak si myslím, nasbíral zkušenosti. Ale! Hlupáci se učí z cizích chyb, a chytří – ze svých vlastních, a to teprve po třetím pokusu.

Ale pak přišla Julie. „Mami, ona je taková, taková! Mami, je nejlepší!“ – říkal mi syn. Dívka na první pohled působila dojmem chytré a rozvážné osoby. Na začátku jsem byla i ráda. Přestěhovali se do jiného města, pronajali si byt, aby mohli žít odděleně. A zase to samé: peníze nikdy nestačí.

Syn měl v té době slušný plat, některé rodiny s dětmi žijí za takovou částku celý měsíc. A tady – pro dva to bylo málo! Julie mohla půl roku nebo rok nikde nepracovat: buď bylo těžké najít práci, nebo jí zdraví neumožňovalo pracovat, nebo jí nevyhovoval kolektiv zaměstnanců. Tak žijí v partnerském vztahu už 5 let.

A během těchto 5 let jsem Mírovi pravidelně posílala peníze. Ne moc, ale dávala jsem! Sama vím, že už dávno jsem ho měla poučit, ale stále slyším: „Mami, nemám ani na chleba!“ Moje srdce není klidné. Přeci jen je to můj vlastní syn!

Snažila jsem se mu otevřít oči a vysvětlit, že vzniká nezdravá situace, že to není normální: tak rozdělovat (nebo plýtvat?) rodinný rozpočet, že peníze „zmizí“ nevíme kam, přitom s dnešními cenami za jídlo by jich mělo být dost. A odpověděl: „Vím, že Julie se ti nikdy nelíbila!“ Můj syn mě neslyší! Co dělat?

Včera Míra zavolal a stěžoval si: musel opustit starou práci, novou zatím nenašel, neví, z čeho bude žít, a tak dál. Jeho přítelkyně (nebo manželka) momentálně pracuje a dostává plat. Ale! Mírovy peníze jsou „naše“ peníze a Julčiny peníze jsou „její“ peníze a ona je utrácí jen pro sebe. Co na to říkáte?

Vím, že syn zase poprosí o „alespoň trochu“ peněz. Ale rozhodla jsem se: dost! Ať si svoje problémy řeší sami. Buď ho podpoří Julie, nebo konečně pochopí sám! Teď prosím o radu: jak mám vydržet a držet své slovo?