Smála se spolužákovi, že přišel bez dárku — dokud nepřečetla jeho dopis Ježíškovi

Ve třídě byl tajný Ježíšek. Každé dítě vytáhlo jméno spolužáka a mělo mu přinést dárek. Všichni přišli s hezkými balíčky. Kromě jednoho chlapce — ten seděl v koutě, svíral v rukou obálku a snažil se neplakat.

Učitelka mu nabídla, aby šel jako první. Vstal, přistoupil k dívce, jejíž jméno si vytáhl, a podal jí obálku. Řekl: promiň, nemám dárek. Jen dopis. Sám jsem ho napsal.

Dívka vybuchla. Začala křičet, že ho nenávidí. Že její táta koupil normální dárek a on přišel s nějakým dopisem. Zakřičela na celou třídu: podívejte, je tak chudý, že si ani dárek nekoupil.

Učitelka ji zastavila. Požádala ji, aby se omluvila. Dívka odmítla a řekla, že to není její problém.

Chlapec se vrátil na místo se sklopenou hlavou. Třída ztichla.

Na konci dne, když všichni odešli, učitelka uviděla obálku na jeho lavici. Dopis tam zůstal — dívka si ho nevzala.

Učitelka ho zvedla a začala číst.

Chlapec psal dívce jménem Ježíška — omlouval se, že nemohl koupit dárek. Vysvětloval: maminka je velmi nemocná. Srdce. Nemůže chodit, pohybuje se na starém křesle. Šetřil peníze ve své prasátkové pokladničce speciálně na dárek — ale nemohl je utratit. Ty peníze jsou potřeba pro maminku. Až se uzdraví, určitě dívce koupí hračkového jelena, protože ví, že je má ráda. Mezitím nakreslil jelena na druhou stranu. Ať je vždy šťastná. Ať její maminka nikdy není nemocná. To je jeho hlavní přání Ježíškovi — pro ni.

Učitelka neudržela slzy. Rozběhla se ven — chlapec už tam nebyl. Našla dívku.

Ta zpočátku mávala rukou: nechci o něm nic slyšet. Učitelka ji přeci jen přemluvila, aby si to přečetla.

Dívka četla mlčky. Pak se rozplakala.

Tichým hlasem řekla: jeho maminka je nemocná. A já maminku vůbec nemám. Zemřela, když jsem byla úplně malá.

Potom řekla: byla jsem tak špatná. Musíme mu pomoci.

Další den, když chlapec přišel do třídy, dívka k jeho lavici přišla jako první. Řekla, že našla dopis. Že je jí to moc líto. Že se jí stýská po mamince a nemyslela na to, jaké to pro něj je.

Chlapec se usmál. Zeptal se: líbil se ti jelen?

Zasmála se mezi slzami. Řekla: nebyl moc hezký. Ale zamilovala si ho.

Stali se přáteli.

Ale tím příběh nekončil.

Téhož večera dívka vše vyprávěla svému tatínkovi. Přišli k chlapci domů s taškou dárků a obálkou.

Tatínek řekl: chceme pomoci. Moje žena odešla krátce po narození dcery. Vím, co to znamená sledovat, jak váš blízký trpí. Přijměte to, prosím. Berte to, jako že si to přál Ježíšek.

Chlapcovi rodiče dlouho odmítali. On trval na svém.

V obálce byly peníze na operaci pro maminku.

Maminka se uzdravila.

Dívka se už necítila osamělá. Našla nejlepšího kamaráda — a maminku, kterou začala nazývat svou vlastní.

Byla ve vašem životě chvíle, kdy vám cizí bolest otevřela oči pro něco důležitého ve vás?