Setkala jsem se s bezdomovcem u kontejneru na odpadky a rozhodla se ho ubytovat u sebe doma. Později jsem ztratila řeč, když vyšel ze sprchy…

Nikdy jsem nebyla člověk, který by prošel kolem cizího utrpení. Možná je to část mé povahy, možná vliv mé babičky, která vždycky říkala: „Pomoz, pokud můžeš. Svět se stává lepším s každým dobrým skutkem.“

Toho večera jsem se vracela z práce domů. Bylo chladno, první podzimní mrazíky už nutili lidi zabalit se do šál a spěchat do teplých domovů. Spěchala jsem do obchodu pro chleba, když jsem ho uviděla.

Muž stál u kontejneru, shrbený, ve starém, špinavém kabátu. Ruce se mu třásly zimou a pohled měl sklopený k zemi. Nežádal almužnu, nevztáhl ruce. Prostě stál, jako by se omlouval za svou přítomnost.

Zastavila jsem se, cítíc, jak se mi něco uvnitř svírá.

— Máte hlad? — zeptala jsem se.

Zvedl oči. Byly modré, téměř průhledné, a bylo v nich tolik únavy, že jsem ten pohled sotva snesla.

— Trochu, — odpověděl chraplavým hlasem.

Koupila jsem mu v nejbližším obchodě jídlo: sendviče, horkou kávu a čokoládovou tyčinku. Děkoval, jako bych mu darovala něco neocenitelného.

— Máte kde přespat? — vypadlo ze mě.

Rozpačitě se rozhlédl, jako by zjišťoval, jestli to říká ještě někdo jiný.

— Ne, ale zvládnu to.

A pak jsem udělala něco, co jsem od sebe nečekala.

— Pojďte ke mně. Mám pokoj pro hosty. Můžete se vysprchovat a přespat.

Ztuhl.

— Myslíte to vážně? — zeptal se nedůvěřivě.

— Opravdu.

Nemyslela jsem na to, co dělám. Neptala jsem se sama sebe, jestli je to bezpečné. Prostě jsem ho nemohla nechat tam, na mrazu.

Když jsme dorazili, ukázala jsem mu pokoj a nabídla sprchu, zatímco ohřívám večeři.

— Děkuji, — řekl tiše, když si bral čisté ručníky.

Jeho vděčnost byla tak upřímná, že jsem chtěla udělat ještě víc.

Dala jsem na plotnu hrnec s polévkou a začala připravovat čaj. Uplynulo asi patnáct minut a já slyšela, jak se voda ve sprše zastavila.

— Ručníky jsou v koupelně, můžete si vzít župan, — zavolala jsem, aby slyšel.

Odpověď nepřišla. Vyšla jsem z kuchyně, abych zjistila, jestli je všechno v pořádku. A v tu chvíli se objevil ve dveřích.

Když vyšel z koupelny, ztratila jsem řeč. Přede mnou stál úplně jiný člověk. Čisté vlasy, světlá pokožka a oblečení, které jsem mu dala, ho dělaly naprosto nerozpoznatelným.

Ale nešlo jen o tohle.

Dívala jsem se na něj a nemohla tomu uvěřit. Jeho tvář se mi zdála… povědomá. Natolik povědomá, že se mi doslova tajil dech.

— Je všechno v pořádku? — zeptal se, když zpozoroval můj šok.

— Já… mám pocit, že jsem vás někde viděla, — řekla jsem, snažíce se pochopit, proč vypadá, jako by vyš z mé paměti.

Zasmál se rozpačitě.

— Možná jste mě viděla. Kdysi jsem měl úplně jiný život.

— Mohl byste mi to povědět? — zeptala jsem se, cítíc potřebu znát pravdu.

Přikývl a posadil se ke stolu.

— Jmenuji se Richard. Před deseti lety jsem byl obchodníkem. Měl jsem rodinu, manželku, děti. Žili jsme ve velkém domě. Všechno se zdálo ideální, dokud jsem neudělal chybu.

Odmlčel se, hledíc do šálku s čajem.

— Investoval jsem všechny peníze do jednoho riskantního projektu. Ztratil jsem všechno. Dům, podnikání… dokonce se rodina ode mne odvrátila. Od té doby putuji.

Poslouchala jsem a svíralo se mi srdce.

— Richarde… — zarazila jsem se, nevědouc, jak to říct. — Nebyl jste náhodou majitelem společnosti „Clear Horizon“?

Rychle zvedl oči.

— Jak to víte?

Nemohla jsem tomu uvěřit. To byl opravdu on. Člověk, jehož příběh jsem kdysi četla v novinách. O zkrachovalém miliardáři, který zmizel po bankrotu. Tehdy ho obviňovali ze všeho, nazývali ho dobrodruhem.

— Četla jsem o vás… před mnoha lety. Nikdy bych neřekla, že vás potkám takovým způsobem.

Sklopil pohled.

— Teď chápete, proč jsem tady.

Seděla jsem mlčky, nevědouc, co říct. Přede mnou byl člověk, který ztratil všechno, ale nestěžoval si, neprosil o pomoc.

Od té doby uplynulo několik měsíců. Pomohla jsem Richardovi najít práci, bydlení. Stali jsme se dobrými přáteli a jsem hrdá, že jsem ten den neprošla kolem.

Někdy jedno rozhodnutí, jeden dobrý skutek může změnit nejen život druhého člověka, ale i ten váš. A já pochopila, že pomoc a laskavost se vždy vracejí.