Sama jsem si zničila život, když jsem se stala matkou v šestnácti letech. K mému zděšení jsem porodila dvojčata

Jmenuji se Anna. Moc lituji, že jsem tehdy neposlechla svou maminku a zničila si celý život. Teď už se nedá nic změnit. Vím, že už nikdy ničeho nedosáhnu. Teď to chápu dokonale, ale kde byla moje hlava dřív? Tehdy jsem si myslela, že jsem připravená být matkou a že opravdu chci děti.

S mámou jsem měla vždy skvělý vztah. Hodně jsme spolu mluvily, říkala jsem jí všechno a ona znala všechna moje tajemství. Když mi bylo třináct, vysvětlila mi všechno o sexu a antikoncepci. Také mi řekla, že předčasné těhotenství mi zničí život.

Máma mi vždy dávala kapesné, pomáhala s úkoly. Dokonce mi radila, jak se mám chovat k chlapcům. Všechny mé kamarádky mi takovou mámu záviděly.

S tátou to bylo úplně jiné. Moc chtěl mít syna. Ale narodila jsem se já. Proto mě nutil věnovat se sportu. Vybrala jsem si moderní gymnastiku. Měla jsem skvělého trenéra, hodně jsem trénovala a často vyhrávala soutěže. Když jsem se domů vracela s medailí nebo pohárem, byl na mě táta pyšný. Dokázal mě tehdy pochválit a obejmout – což se stávalo málokdy.

Táta nikdy mámě nekupoval dárky, nikam ji nebral. Mluvili spolu velmi málo. Nechtěla jsem, aby moje manželství vypadalo stejně. Ale máma se s tím smířila. Prostě chodila do práce a starala se o mě.

Začala jsem chodit s kluky. Drželi jsme se za ruce, objímali, líbali. Ale brala jsem to jako hru.

Pak jsem potkala Ondřeje. Byl to kluk mých snů: svalnatý, velmi hezký, s tmavými vlasy a modrýma očima.

Vracívala jsem se po tréninku domů a on mě viděl, zastavil a odvezl. Zalíbila jsem se mu a začali jsme spolu chodit. Bylo mi patnáct.

Ondřej se ke mně choval jako ke královně: často mě bral do restaurací, nosil dárky a květiny. Přijel před školu, aby mě vyzvedl po vyučování. Och, jak mi kamarádky záviděly!

Ondřej už pracoval, bylo mu 26 let. Když měl narozeniny, zůstala jsem u něj přes noc. Milovali jsme se poprvé. Nejdřív jsme používali ochranu, ale jemu se to nelíbilo. Vzal mě tedy ke gynekologovi, který mi předepsal antikoncepční pilulky.

Máma mě varovala, že dokonalé vztahy neexistují a že vždy přijde okamžik, kdy nastanou problémy a nedorozumění. Ten okamžik přišel i k nám. Kvůli pilulkám jsem začala přibírat, i když jsem tvrdě trénovala. Pět kilo navíc mi nevadilo, ale Ondřejovi velmi. Začal se zlobit, křičet a hádali jsme se.

Měla jsem ho moc ráda a nechtěla ztratit, tak jsem přešla na přísnou dietu. Brzy se objevily výsledky – začala jsem hubnout. Ale dieta mě oslabila a prohrála jsem soutěž. Táta se rozzlobil a udělal mi doma scénu. Uražená jsem mu řekla:
— Tati, miluješ mě jen tehdy, když vyhrávám? Pokud ano, tak takovou lásku nechci.
Táta se urazil, otočil se a odešel.

Za pár dní se mi udělalo ve škole zle. Začalo se mi dělat špatně, točila se mi hlava, všechno kolem smrdělo. Poslali mě do nemocnice. Po vyšetření u gynekologa bylo jasno – byla jsem těhotná.

Ta zpráva mě šokovala. Řekla jsem to Ondřejovi, ale on řekl, že dítě nechce a že si není jistý, zda je jeho. Moc jsem ho milovala a jeho zrada mě strašně ranila.

Máma, když se to dozvěděla, mi zakázala potrat. Týden poté Ondřej přijel a řekl, ať na něj zapomenu.

Těhotenství bylo velmi těžké. Téměř celou dobu jsem byla v nemocnici na udržení. Potom začaly porodní bolesti. Byla to hrůza. Trvaly skoro celý den. Nemyslela jsem, že bolest může být tak silná. Myslela jsem, že se zblázním. Nakonec jsem porodila dva chlapce – dvojčata.

První dny jsem je ani nechtěla brát do náručí, ale pak jsem je milovala celým srdcem.

Když jsem se vrátila z porodnice, máma mi řekla, že nás táta opustil. Řekl, že takovou dceru nechce a že nebude žít v „blázinci“.

Začala jsem vychovávat syny, máma mi pomáhala, jak mohla. Obě to máme velmi těžké. Aby nás uživila, pracuje máma na dvě směny a je velmi unavená.

Já jsem také vyčerpaná – starám se o děti a snažím se dokončit školu, abych získala aspoň maturitu.

Často pláču, mám depresi. Vím, že jsem si zničila život. Máma mě utěšuje, říká, že se vše zlepší.

Ale já vím, že už se to nezlepší. To, že jsem se stala matkou tak brzy, budu litovat celý život. Sama jsem všechno zničila a připravila se o normální budoucnost. Jaká škoda, že jsem to pochopila tak pozdě!