Blížily se mé 60. narozeniny a rozhodla jsem se, že tentokrát budou výjimečné. Hluboko uvnitř jsem už dlouho toužila uspořádat oslavu, která se zapíše do paměti.
Ne jen posezení doma, ale opravdový večer s živou hudbou a lahodnou večeří, kde by byli blízcí a přátelé – ti, kteří se mnou sdílejí radosti života. Ten večer jsem seděla v obývacím pokoji s manželem a rozhodla se svěřit se svým plánem.
„Miláčku, chci oslavit své 60. narozeniny v restauraci. Ať je ten den pro nás výjimečný,“ řekla jsem s teplem v hlase, očekávajíc jeho podporu. Jeho reakce mě však opravdu šokovala.
Muž, kterého znám celý život, najednou řekl něco, co mě hluboce ranilo: „Jaký smysl má dělat takovou okázalost? Vždyť prostě stárneš. Není na tom nic, co by stálo za oslavu.“
Na okamžik jsem zůstala zticha, cítíc, jak mě jeho slova bolí. Ta slova mě zasáhla více, než bych si dokázala představit.
Ale, sebrala jsem sílu a tiše odpověděla: „Každý rok života není jen číslo. Je to naše cesta, náš společný příběh, kde každý rok je jako drahokam. Proč to neoslavit? Není snad život, který jsme prožili, toho hoden?“
Manžel tiše seděl, jeho pohled byl zamyšlený, a v tu chvíli se mi zdálo, že konečně vidí i tu stránku života, kterou dříve neviděl.
Nakonec mi pohlédl do očí a s jistým zahanbením řekl: „Máš pravdu. Odpusť. Uděláme ten večer podle tvých představ.“
A tak se stalo. Narozeniny proběhly přesně tak, jak jsem si přála: obklopená lidmi, které miluji, uprostřed vřelých slov a úsměvů.
Ten den mi připomněl, že navzdory věku je každý okamžik života neocenitelný a stojí za to, aby byl oceněn.
Leave a Reply