Rodiče se trápí na své chatě, ale všechny mé pokusy pomoci hrdě ignorují!
Upřímně řečeno, občas se mi zdá, že rodiče si záměrně vybrali tu nejproblematičtější chatu v okolí, aby pak měli co probírat na rodinných setkáních. Před dvěma lety si koupili tento „sen“ — starý, nedostavěný domek, kde je víc pavučin než útulnosti. Už tehdy, při první prohlídce, jsem otevřeně řekla: „Tohle není chata, ale pořádná rekonstrukce pod širým nebem!“ Ale kdo mě poslouchal?
Rodičům se zalíbil výhled na řeku, obrovský pozemek — a hlavně podezřele nízká cena. Všechny mé argumenty, návrhy podívat se na jiné možnosti, nebo alespoň nespěchat, byly ignorovány. Nezbývalo mi nic jiného než mávnout rukou a zkontrolovat dokumenty, protože v právních záležitostech se vyznám nejlépe z celé rodiny. Dokumenty byly v pořádku, ale ten domek… no, co už, pomyslela jsem si, není to moje starost.
Prvně máma s tátou opravdu hrdinsky bojovali za útulnost: táta pozval stavebníky, vyměnili podlahy, vložili okna a doufali, že se všechno obrátí k lepšímu. Ale nadšení brzy vyprchalo. Po pár měsících dům opět vypadal jako kulisa k katastrofickému filmu: z plafonu kapalo, ze spár foukalo a střecha se zdála být držena na víře.
Ježdila jsem k nim s dárky a vždy mě to překvapilo: jak je vůbec možné dobrovolně trpět v takových podmínkách?! Nakonec jsem nabídla svou pomoc — jak materiál, tak pracovníky zaplatím, stačí říct! Ale rodiče, jako praví hrdinové absurdity, s důstojností odmítli. „My si poradíme sami,“ říkají, ale nic se nemění!
A to není všechno. Pokaždé volají a líčí svá „dobrodružství“: jednou mají další potopu, jindy jim vítr málem odnesl střechu. Znovu nabízím pomoc — a opět slyším odmítnutí. Už nevím, zda se smát, nebo plakat!
V určitém bodě jsem si řekla: dost, stačí. Pokud si sami nechtějí zjednodušit život, proč bych si měla dělat starosti? Teď už jen poslouchám jejich stížnosti a mlčím.
Takový rodinný absurdní divadlo: já se rozčiluji, oni trpí a chata stojí jako pomník cizích zásad.
Dokázali byste se na to dívat z povzdálí? Nebo byste se toho chopili, navzdory jejich tvrdohlavosti?
Podělte se — třeba někdo z vás má podobný „chatový seriál“ v rodině?
