Půjčuji si peníze na vložky a manžel mi koupil drahý dalekohled, který vůbec nepotřebuji
Co víte o nevhodnosti? Zdá se mi, že vím o ní, pokud ne všechno, tak opravdu hodně. Protože můj manžel se ukázal být nevhodným. Ačkoli sám sebe považuje za romantika.
Já si ale myslím, že by se měl léčit. Jak s takovým člověkem mít děti? Jak skvělé, že jsem od něj neotěhotněla! Dříve jsem si myslela, že je to trest, a ono se to ukázalo jako ku prospěchu.
Jsme manželé třetí rok. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že ve dvou to bude snazší v životě. Dvě výplaty a vždy podpora blízké osoby. Ve dvou je snazší najít řešení než bojovat s celým světem sama.
Vzali jsme se. Svatba byla skromná. Byt jsme měli pronajatý. Velmi jsme chtěli našetřit na vlastní, ale náš příjem zatím nestačil, abychom mohli něco odložit stranou. Sotva jsme vyšli s penězi.
A poslední půlrok to nestačilo vůbec. Měsíčně máme rozpočet 1400 eur, který zmizí okamžitě. Zaplatili jsme za byt, koupili jsme potraviny, odložili na dopravu a to je vše: rozpočet skončil. Pokud někdo náhle onemocněl, protrhly se boty nebo oblečení, něco se pokazilo, tak to je obrovský problém, protože rozpočet se okamžitě zhroutí a musíme horečně hledat peníze.
Kvůli tomu, že si musíme stále půjčovat, se mi na konci stala taková situace, že mi, promiňte, nezbyly peníze ani na vložky.
Manžel nemohl nabídnout žádné řešení problému, jen pokrčil rameny a žádal mě, abych ještě chvíli vydržela. A já si půjčovala peníze na vložky od mámy. Tak to vypadá, když je člověk vdaný. Dříve jsem takové problémy neměla.
Nastal můj narozeninový den, který jsem neplánovala nijak oslavovat, protože na to nebyly peníze ani nálada. Chtěla jsem prostě strávit večer doma.
Můj manžel se ale rozhodl udělat mi překvapení. Přišel domů dřív, upekl kuřecí stehna, uvařil brambory a připravil dárek. A všechno by bylo skvělé, kdyby nebylo jedno “ale”.
Nepočítala jsem s darem, znala jsem naši finanční situaci, ale manžel mě dokázal překvapit. Vstal, pronesl přípitek, že mi daruje hvězdy, a aby je bylo lépe vidět, přináší mi dalekohled.
Nikdy jsem neřekla, že chci dalekohled. Prostě jsem ho nepotřebovala. A když jsem se dozvěděla, že stojí téměř 400 eur, byla jsem úplně zklamaná.
Manžel hrdě říkal, jak šetřil peníze, aby mě potěšil, stál a výmluvně se na mě díval. Asi podle scénáře jsem mu měla padnout kolem krku a děkovat za dárek.
Na co jsem se zmohla, bylo zeptat se, zda nevyhodil účtenku a zda je možné za tuhle věc vrátit peníze?
Manžel se urazil, že jsem jeho dárek nedocenila, a prohlásil, že jsem mu svým přístupem k jeho snaze zkazila náladu. To ode mě nečekal.
A co jsi čekal? Poslední dva měsíce jsme jedli pouze suché těstoviny a polévky, protože nebyly peníze. Půjčovala jsem si peníze na vložky od mámy a ty jsi šetřil na dalekohled? Jsi vůbec normální člověk?
Manžel řekl, že dalekohled vrátit nemůže, už uplynuly dva týdny. Řekla jsem, ať si poradí, jak chce, ale hlavně ať ty peníze vrátí. Teď spolu nemluvíme.
Začínám mít podezření, že svatba nebyla dobrý nápad a je potřeba s tím něco udělat.
