Poslouchejte maminku, ale žijte podle sebe…
V jistém smyslu je každá rodina jako malá kultivovaná Anglie, se svými tradicemi a zvyky. Pokud je jenom nevnímáme archaicky, ale skrz moderní pohled.
Moje maminka vždy říkala, že maso se solí až před koncem vaření, že okna se mají čistit minimálně třikrát ročně, a že muže se nemá nechávat s nejlepší kamarádkou. Naučila mě jíst polévku k obědu a, co je nejdůležitější, plnit sliby.
Nejsem sice ta nejposlušnější dcera na světě, ale považuji tyto rady za součást svého já. Nechci se jich vzdát — posilují mou osobnost a vztah s mámou. Jsou to tradice.
Maminka dostala své tradice od své matky: tkaní vlny, péče o muže, a schopnost manipulace ostatními skrz nemoc.
Nyní je na mně vytvořit vlastní tradice: literární tvorbu nebo najímání řemeslníků na opravy — to, co moje rodiče neumějí. Nemohou mě naučit všechno, co by se mi v životě mohlo hodit — moje životní cesta má být má vlastní, ne jejich kopie.
Rodinné tradice nás mohou podpořit i omezit. Abychom mohli rozhodnout, co si ponechat a co ne, potřebujeme samostatný život — kde zjistíme, zda je nutné každý den vařit tři chody, nebo žít mezi dvěma psy a třemi kočkami, i když nás to unavuje.
Toto je uvědomění si introjekcí — přehodnocení pravidel a tradic, které nám už neslouží. Naším posláním je tvořit nové, hodnotné vzorce chování, které předáme svým dětem — a tak vytvořit silnou, šťastnou rodinu.
Takže — poslouchejte maminku, ale žijte podle sebe.
