Pomohli jsme synovi a dali jsme mu peníze na zálohu, a naše dcera nám udělala scénu. Podle ní jsme měli zaplatit její studia a dát jí peníze na byt

S manželem jsme pomohli synovi a dali mu peníze na zálohu, ale naše dcera nám udělala scénu a nyní také žádá naši pomoc. Máme na to však jiný pohled: syn studoval na denním studiu, a my jsme za studium neplatili, zatímco dcera snila o soukromé univerzitě, za kterou jsme zaplatili.

Máme dvě děti: dceru a syna. Rozdíl mezi nimi je malý — dva roky. Dcera je starší, syn je mladší. Dlouho jsme s manželem přemýšleli, jak dětem zajistit budoucnost nebo jim alespoň poskytnout nějaký počáteční kapitál, a rozhodli jsme se otevřít spořicí účet v bance na jméno každého dítěte a každý měsíc na něho odkládat určitou částku.

S počátečním kapitálem by našim dětem bylo snazší vstoupit do dospělého života. Naše dvě děti byly velmi odlišné. Sofie se nechtěla učit, často vynechávala hodiny a bylo velmi těžké ji přimět dělat domácí úkoly.

Stále jsme se s ní snažili promluvit a vysvětlit, že školní vzdělání je důležité, bez něj nebude schopná najít slušnou práci a bude muset pracovat v obchodě nebo jako uklízečka. To ji ale nezajímalo.

Sotva dokončila školu s trojkami a čtyřkami, zkoušky složila jen s velkými obtížemi, takže nebyla šance se dostat na univerzitu. Přijali ji pouze na soukromou vysokou školu. Věděli jsme, že Sofie nechce studovat, ale přesvědčila nás svými slzami a sliby, že se bude snažit.

Vybrali jsme peníze z jejího účtu a zaplatili za její studia, a loni jsme dokonce přidali další částku, protože na účtu už nebyly dostatečné prostředky. Sofie dodržela svůj slib — studovala. Téměř okamžitě po ukončení studia se vdala, přestěhovala se s manželem a našla si dobrou práci.

Syn byl naprosto jiný. Miloval učení. Neustále se účastnil olympiád, soutěží a vítězil. Školu dokončil s vyznamenáním a dostal se na nejlepší univerzitu, přitom jsme za jeho studia nemuseli platit, a ještě získal stipendium.

V posledním ročníku začal pracovat na částečný úvazek v prestižní firmě, a po absolvování školy byl okamžitě přijatý na plný úvazek. Nespěchal se ženit, i když měl přítelkyni, se kterou chodil více než dva roky. Jednou, při rozhovoru, syn řekl, že se nehodlá ženit, dokud nebude mít vlastní byt.

— Dokud si nebudu jistý, že má rodina bude mít vše, co potřebuje, nebudu se ženit, — řekl syn.

To je samozřejmě správný postoj, ale tak bychom mohli čekat až do čtyřiceti let. Proto jsme se s manželem poradili a rozhodli se synovi předat našetřené peníze na zálohu. Syn souhlasil a brzy se mu podařilo koupit byt. Když se to Sofie dozvěděla, přišla k nám s výčitkami a začala plakat.

Začala nás obviňovat z toho, že více milujeme jejího bratra a že ona také chce peníze na byt.

Vždycky jsme naše děti milovali stejně a chovali se k nim spravedlivě: kdo byl na vině, stál v koutě, kdo byl hodný, dostal pochvalu. Pokud se hádali a nebyli schopní jasně říct, co se stalo, trestali jsme oba.

Vždycky jsme kupovali věci a hračky stejné hodnoty. Dokonce i k narozeninám jsme jim oběma dávali dárky, samozřejmě, oslavenec dostal dražší, ale druhé dítě nikdy nezůstalo bez pozornosti. Na jejich účty jsme také odkládali stejnou částku. Takže Sofie nás nemůže obviňovat, že více milujeme jejího bratra.

Řekli jsme jí, že jsme zaplatili za její studia penězi, které jsme našetřili, a že jsme jednali poctivě a spravedlivě.

— Kdybych tehdy věděla, že si můžu vybrat byt místo vzdělání, vybrala bych si byt! Nedali jste mi na výběr!

— O jakém výběru mluvíš? My a maminka jsme se tak rozhodli. Michal šel na bezplatné studium a tím ušetřil peníze, které bychom utratili na jeho vzdělání. Ty peníze jsme mu dali po škole, protože jsme je šetřili právě pro něj. Stejně jsme šetřili peníze pro tebe.

Naší dceři naše argumenty neúčinkovaly — urazila se a rozzlobila. Stále si myslí, že více milujeme jejího bratra a její se podvedli. Podle ní jsme měli zaplatit její studia a ještě jí dát peníze na byt. Dětem se nikdy nezavděčíš.