Pilot zdržel odlet. Nikdo nevěděl — o co jde. Ale jedna jediná věta v éteru dokázala uvést celé letadlo do ticha…

Na letišti Barajas byl let 217, směřující do Buenos Aires, již připraven k odletu.
Dveře zavřené. Posádka na místě. Cestující kontrolovali telefony před přepnutím do letového režimu.

Ale kapitán nevydal pokyn ke vzletu.

— Co se děje? — překvapeně se zeptala letuška, když si všimla zpoždění.
— Čekáme na jednu pasažérku. Nemohu odletět bez ní, — odpověděl pilot s neobvyklou rozhodností.

Pasažérkou byla Valentina — devítiletá holčička z Argentiny, která se přesouvala na letiště v sanitce z madridské nemocnice Niño Jesús.
Trpěla těžkou degenerativní nemocí, a tento let pro ni znamenal víc než jen cestu — byla to její poslední šance. V Argentině ji čekala klinika, kde prováděli experimentální léčbu.

V autě její matka nepřestávala sledovat hodiny.
— Co když na nás nepočkají? — zašeptala.
Valentina, s unaveným úsměvem, odpověděla:
— Možná počkají. Možná má pilot také dcery.

Když dorazili, nástup už byl ukončen. Podle pravidel je nemohli pustit.
— Promiňte, paní, ale procedura nám to nedovoluje…

A najednou z reproduktoru u brány k nástupu zazněl hlas:
— Tady je kapitán. Pusťte Valentinu. Nevzlétnu bez ní.

Nastalo ticho.

Za několik minut vešla do letadla bledá holčička v růžové čepici a s batohem s jednorožci, držící matku za ruku.
Všichni cestující vstali a začali tleskat.
Někdo plakal. Někdo mával, jako by ji znal celý život.

Valentina zvedla ruku a řekla:
— Děkuji, že jste na mě počkali. Toto letadlo voní nadějí.

Během letu se k ní posádka chovala jako k princezně.
Nechali ji vstoupit do pilotní kabiny, kapitán jí daroval svoji čepici a jeden cestující jí vyrobil papírová křídla.

Když letadlo přistálo, kapitán oznámil:
— Přistáli jsme v cíli.
A pak dodal:
— A dnes s námi přistálo něco víc — víra v dobro.

Valentinu přivítali potleskem lékaři, kteří na ni už čekali na letišti.
Během několika dnů započala léčba.

Ne každý den je možné zachránit něčí život malým rozhodnutím.
Ale toho dne jeden pilot porušil protokol, aby připomněl všem, co je opravdu důležité.

Valentina to nezapomněla.
Po letech, už jako teenagerka, poslala dopis kapitánovi:

«Děkuji, že jsi neodletěl beze mě. Ten den jsem znovu našla naději a zjistila, že dobro existuje.
Nyní sním o tom, že se stanu pilotkou, abych jednou mohla někomu říct: “Počkáme”.»❤️