Okamžitě jsem pochopila, že se něco stalo, když se syn vrátil domů…

Můj syn Tomáš odjel na víkendový výlet s přáteli. Když se vrátil, ani na chvíli se ode mě nevzdálil. Doslova mě následoval jako stín a neustále se mě snažil obejmout.

V tu chvíli jsem od něj slyšela tolik komplimentů, kolik mi nikdy předtím neřekl. Krátce řečeno, Tomášovo chování bylo velmi zvláštní. Pochopila jsem, že se něco stalo, a tak jsem se zeptala:

— Synku, ty jsi se dostal do nějaké sekty, nebo co? Chováš se velmi divně, — řekla jsem vážně, ale on mě dál objímal.

— Mami, jaká sekta? Ty přece víš, že v nic nevěřím.

— Tak co se stalo na tom výletě?

— Prostě Adam neměl v telefonu signál. Požádal mě o můj, aby mohl napsat mámě.

Později jsem omylem viděl jejich konverzaci:

12.06. „Jste už na místě?“

„A teď?“

„Proč to tak dlouho trvá?“

„Ještě jste nedorazili?“

„Jsi si jistý, že jsi nezabloudil? Už jste tam měli být před hodinou!“

„Adame, řekni pravdu. Kde jste? Co přede mnou skrýváš?“

„Táta říká, že jste nejeli sami, ale s holkami. Je to pravda? Nedělej hlouposti! Přemýšlej hlavou!“

„A žádný alkohol. Pokud zjistím, že jsi pil, tak je s tebou konec!“

„Adame, k jezeru nechoď. Jsou tam hory, voda je velmi studená. Buď se utopíš, nebo onemocníš. Já tě léčit nebudu!“

„Adame, už jste vyjeli?“

„Proč zase tak dlouho?“

„Adame, vezmi si prášek, aby ti nebylo špatně!“

— A takových zpráv přišlo denně více než 50. A teď se podívejme na naši konverzaci, — navrhl Tomáš.

12.06. „Jste už na místě? Všechno v pořádku? Jsou s vámi holky?“

13.06. „Poslala jsem ti peníze na kartu. Stačí to?“

14.06. „Odpočívej, synku. Všechno dobré.“

15.06. „Ne, synku, dnes se vrať domů. Zítra máš důležitý den, musíš se pořádně vyspat. A nepřekračuj maminčinu trpělivost.“

Myslím si, že v osmnácti letech by děti měly mít svobodu. Proč bych měla kontrolovat každý krok svého dospělého syna a zakazovat mu stýkat se s dívkami? V osmnácti jsem už byla vdaná. Domů mě volal manžel, ne rodiče. Chci, aby Tomáš měl pestré mládí.

Ať si užívá naplno, aby později v dospělosti nelitoval promarněných příležitostí. Samozřejmě se nebavíme o absolutní svobodě. Ví, že by neměl překračovat hranice.

Tomáš mě znovu objal a řekl, že si našich vztahů velmi váží. Nazval mě nejlepší mámou na světě a mě z očí vytryskly slzy štěstí. Není nic příjemnějšího než vědomí, že si někdo cení vaší laskavosti, snahy a tolerance. Je úžasné, když se dá v rodinných vztazích obejít bez toxicity. Ale ne každý to chápe.