Někdo poslal mému manželovi zprávu, že velmi moc postrádá svého „kocourka“…

Náš manželství s manželem trvalo jen 10 let. Na podzim jsme plánovali oslavit výročí, ale nevyšlo to. Byla objednána restaurace a nakoupeny dárky, jen jedna maličkost všechno změnila.

Prostě najednou jsem musela sundat růžové brýle – zjistila jsem, že mě manžel podvádí. Situace byla absurdní. Manžel se zdržel v práci, protože se rozhodl s přáteli podívat na fotbal.

Nic mi to nevadilo, protože jsem ho nikdy nedržela u své sukně. Přišel domů po půlnoci a byl hodně opilý. Doslova po několika minutách usnul a nechal telefon na nočním stolku.

Nikdy předtím jsem jeho smartphone ani nevzala do ruky, ale protože neustále vyzváněl a přicházely zprávy, stala jsem se prostě zvědavou.

Rozhodla jsem se otevřít novou zprávu a přečíst si, co je tak důležité. Celý text jsem nepřečetla, protože jsem neznala heslo. Ale stačil mi horní řádek — někdo napsal, že mu hodně chybí jeho „kocourek“.

Bylo mi tak špatně a nepříjemně, že ani nevím, jak vyjádřit své emoce. Nicméně hádka není můj styl. Prostě jsem mu dala telefon, jakmile se probudil. Hned mu došlo, že nemá smysl skrývat nevěru – už jsem o všem věděla.

Samozřejmě mi bylo zvědavé, kdo mého manžela nazývá kocourkem. Trvalo jen pár minut zjistit o ní vše potřebné. Byla manželkou vlivného podnikatele, kterého v našem městě zná mnoho lidí. Měla všechno, o čem se dá jen snít, ale věrnost evidentně nebyla její vlastnost. Cizí muži ji přitahují více než vlastní.

Několik dní jsem přemýšlela, jak nejlépe postupovat. Uvědomovala jsem si, že bez rozhovoru s jejím manželem se situace nezlepší. Michal odmítal uvěřit, že je jeho žena schopná nevěry.

— Proč by mi měla být nevěrná? Jsme více než 15 let manželé. Má všechno, co potřebuje. Má dvě děti. Co jí chybí? — rozčiloval se.

Když Michal odhalil manželčino tajemství, neobhajovala se. Byla překvapená, že se tajemství provalilo, ale uvědomovala si, že nemá smysl se vymlouvat. Neprominul jí, prostě ji vyhodil. Žena musela odjet k rodičům na venkov bez ničeho.

Mé manželství se taky rozpadlo. Už jsem nemohla důvěřovat muži.

Jednoho dne jsme se náhodou setkali s Michalem v obchodním centru. Nabídl mi kávu a já neodmítla. Od té doby jsme se začali scházet, protože jsme měli hodně společného. Po půl roce jsme se vzali a stali se silnou rodinou. Michal se ukázal jako úžasný muž, který mě skutečně učinil šťastnou.

S bývalým manželem jsme neměli děti. Lékaři nechápali, v čem je problém. Ukázalo se, že neplodnost byla na jeho straně, protože Michalovi jsem hned porodila dítě. Celkově jsem teď máma a manželka. Vše vysněné se splnilo!

A co myslíte vy: stojí za to odpustit nevěru? Dali byste člověku druhou šanci?