Nedávno jsem zjistil pravdu, proč se moje osmdesátiletá babička nestýká s příbuznými…
Moje babička má teď 80 let a posledních 20 let neudržuje ani minimální kontakt s příbuznými. Ani na svátcích se s nimi nesetkává. V telefonu nemá jejich čísla, takže jsem si byl jistý, že příčinou je nějaký konflikt mezi nimi. Ale když mi babička řekla celou pravdu, byl jsem přesvědčen, že má stoprocentní pravdu.
Už dlouho se drží této zásady a všem radí, aby se blízce nestýkali s příbuznými. Týká se to především změn s přibývajícím věkem, protože ve stáří se hodně změníme. Z mladistvého maximalismu nezbude ani stopa, zato dojde k jakémusi moudrému uvědomění si dění kolem.
Starší lidé touží stále více po tichu a klidu. Začnou si uvědomovat, že jim zbývá jen málo času, a proto si váží každé minuty svého života.
Pro starší lidi má komunikace jiný význam. Nechtějí, aby jim bylo kázáno, ale je pro ně důležité podělit se o svoje zkušenosti a životní moudrost.
Kontakt s blízkými je štěstí, ale kvůli generačním rozdílům často dochází k nedorozuměním.
Ne vždy se starší a mladší generace dokážou dohodnout a pochopit se. Častěji obě strany konfliktu zůstávají u svých názorů, což přispívá k odcizení příbuzných.
Právě proto zkušení lidé se vyhýbají nadbytečným konverzacím. Netouží po osamělosti, ale potřebují duševní klid a ticho. Hlučný zmatek a neustálé konflikty je jen okrádají o drahocenný čas, takže je jednodušší přerušit kontakt s příbuznými. Kdo touží po klidném a mírumilovném stáří, odtáhne se od všech.
Starší lidé si více cení svého osobního prostoru a do svého života pustí jen ty, které chtějí. To jim pomáhá udržet duševní harmonii.
I jeden známý spisovatel o tom mluvil, neboť moudří starší lidé se potřebují od všech vzdálit, aby se předešlo přesycení cizími myšlenkami a věnovali se tomu, co považují za důležité.
Navíc osamělost ve stáří je svým způsobem přípravou na rozloučení. Avšak psychologové radí neodříznout všechny vazby náhle, aby byl někdo, s kým se mohou podělit o své obavy a prožitky.
A co si o tom myslíte vy?
