„Ne my vybíráme zvířata, ale ona nás“ – příběh jednoho pozoruhodného večera

Marta žila klidným, vyrovnaným životem v malém útulném domě na okraji města. Jejím nejvěrnějším přítelem byl Jake — chytrý, oddaný pes, kříženec ovčáka a voříška. Vždycky byli spolu: procházeli se v parku, hráli si na louce, sledovali západy slunce u jezera. Marta si neuměla představit svůj život bez Jakea, a on bez ní.

Ale jednoho dne se jejich zaběhnutý život změnil.

Ten večer se Marta s Jakem jako obvykle vydali na procházku po oblíbené pěšině podél parku. Právě přestalo pršet, vzduch byl čerstvý a louže odrážely matné světlo lamp.

Náhle se Jake zastavil, ostražitě zvedl uši. Jeho nos začal zkoumat okolí, udělal několik kroků směrem k keřům a tiše zakňučel.

— Co tam je, kluku? — zpozorněla Marta a přistoupila blíže.

Z hlubin keřů se ozývalo sotva slyšitelné pisklavé mňoukání.

Marta se sklonila a při světle lampy uviděla malý uzlíček, který se třásl zimou. Byl to drobný koťátko, úplně mokré, špinavé, s mokrou srstí, která se mu lepila na tělo. Vypadal tak vyděšený a promrzlý, že se Martě sevřelo srdce.

— Ach, maličký… — zašeptala a natáhla ruku.

Koťátko se nejprve škublo, ale nemělo sílu utéct. Jen nevinně na ni pohlédlo velkýma očima.

Ale to nejúžasnější se stalo potom.

Jake pomalu přistoupil ke keři, lehl si vedle a jemně se dotkl nosem drobného stvoření. Koťátko se nebálo — naopak, přitisklo se k němu a jeho třes na chvíli ustal.

— Dobře, kluku, — usmála se Marta, — no co, Jake, zdá se, že máme nového kamaráda.

Zahalila koťátko do svého šátku a nesla ho domů. Celý večer Marta ohřívala malého, krmila ho teplým mlékem a jemně mu osušovala srst.

Jake se od nich nehnul ani na krok. Pečlivě sledoval, jak malý uzlíček před jeho očima ožívá. A když koťátko konečně usnulo, svinuté do klubíčka, pes opatrně položil vedle něj svou tlapu, jako by ho chránil.

— Budeme ti říkat Lamppi, — zašeptala Marta, — vždyť teď jsi náš malý paprsek světla.

Od té doby uplynulo několik měsíců. Lamppi zesílil, vyrostl a proměnil se v hbitého, hravého kocoura. Běhal všude za Jakem, šplhal po jeho zádech, a když spali, legračně se k němu přitulil.

A Jake, i když se snažil tvářit, že ho kocour nezajímá, se ve skutečnosti stal jeho opravdovým starším bratem. Trpělivě snášel všechny lumpárny Lamppiho, hrál si s ním a dokonce mu dovoloval krást kousky jídla z jeho misky.

Marta se na ně dívala a usmívala se.

Neplánovala si pořídit dalšího domácího mazlíčka. Ale někdy nám život sám přivede do domu ty, kteří se stanou součástí rodiny.

A teď byla jejich rodina kompletní. ❤️