Myslela jsem si, že se s manželem rozejdeme v dobrém. Ale během rozvodu ukázal svou pravou tvář…

Před zhruba čtyřmi měsíci jsme se s manželem rozhodli rozvést. Byli jsme spolu v manželství 5 let a máme úžasnou dceru. V jednu chvíli jsem si najednou uvědomila, že jsme s manželem velmi odlišní lidé. Dříve, když jsem slyšela podobné příběhy, myslela jsem si, že se mi to nikdy nestane, ale život je nepředvídatelný. 

Iniciátorem rozvodu jsem byla já. On zareagoval normálně. Také řekl, že v poslední době něco necítil. Podle něj je lepší se rozvést teď, než se roky trápit v nešťastném manželství. Dokonce jsem byla překvapená, jak jednoduše a klidně vše probíhá.

Před námi bylo vyřízení rozvodu, stanovení výše alimentů na dceru a řešení majetkových záležitostí. Bydleli jsme v společně zakoupeném bytě. Větší část částky při koupi vložil manžel. Ale byla jsem přesvědčená, že byt zanechá dceři.

Po rozhodnutí o rozvodu jsem mluvila s kamarádkou a sdílela novinky.  

– No dávej si pozor, on se teď jen dělá hodným. Za svůj život jsem ještě neviděla žádný přátelský rozvod. Myslím, že se ještě ukáže, promiň, – vyjádřila své mínění kamarádka.

Nebyla jsem ochotná s ní polemizovat a hned jsem tyhle myšlenky odsunula stranou. Chtěla jsem věřit jen v to dobré. 

Po pár dnech jsem na ulici potkala kolegu mého ještě tehdejšího manžela. Zastavili jsme se, abychom prohodili pár slov, protože jsme se dobře znali.

– Slyšel jsem, že se rozvádíte. To mě mrzí – řekl známý.

– Proč bys nám měl litovat? Všechno je v pořádku a klidné. Rozešli jsme se v dobrém, tak říkajíc, – odpověděla jsem.

– Opravdu? Tvůj bývalý říká, že to on tě opustil. Divné, možná jsem si to spletl, – s nedůvěrou poznamenal.

Odpověděla jsem, že jsem byla vlastně sama iniciátorkou rozvodu. A manžel mě v tom podpořil. Takže nikdo nikoho neopustil. Ačkoliv je možné, že se jeho kolega opravdu spletl. Avšak myšlenka, že bývalý manžel možná chodí a vypráví nepravdy o našem vztahu, mě zneklidnila.

To nejzajímavější bylo teprve před námi. Když byl známý rozsah alimentů, byla jsem v šoku. Můj bývalý manžel vydělával velmi slušně, to jsem dobře věděla. Dvacet procent z jeho platu by rozhodně stačilo na podporu naší dcery. Ale alimenty nakonec byly nějaké směšné drobné.

Když jsem se začala v otázce zabývat, téměř hned jsem zjistila pravdu. Ukázalo se, že tento velmi nepříjemný člověk se domluvil se svým nadřízeným, aby mu snížili oficiální plat a zbytek dostával v hotovosti v obálce. Vzhledem k tomu, že se alimenty vymáhají právě z oficiální části, vycházely velmi malé. 

Jakmile jsem to zjistila, okamžitě jsem mu zavolala.

– Jak to můžeš udělat? Rozhodl ses šetřit na vlastní dceři? – začala jsem hned.

– A co jsi chtěla? Vše je v rámci zákona. Sama ses rozhodla rozvést, tak teď snášej důsledky, – odpověděl on.

– A co s tím má dítě? Jsme dospělí lidé, my jsme se rozešli. Ale o ni se jako otec musíš starat, – snažila jsem se ho zastydět.

– Nepotřebuju, abys mi tu hrála na city. Jaké alimenty soud přikázal, takové budu platit. A ohledně bytu nás ještě čeká jednání. Protože byl koupen především za moje peníze, myslím, že by měl zůstat mně, – šokoval mě bývalý manžel.

Byla jsem v šoku z toho, co jsem slyšela. Kdybychom v manželství neměli dceru, bylo by mi jedno, co se stane s majetkem. Cizí, jak se říká, nepotřebuji. Ale připravit vlastní dítě o bydlení – to musíte být nějaká osoba?

Moje kamarádka měla pravdu, když naznačila, že bývalý manžel ještě ukáže svou pravou tvář. Proces našeho rozvodu ještě neskončil, ale já již jsem ráda, že jsem s tímto člověkem žila jen tři roky, a ne celý život.

Jak mám vysvětlit dceři, že její otec se rozhodl šetřit ne na mně, ale na ní?

Mám jí říct celou pravdu o jejím otci, aby od dětství chápala a věděla, že od něj nikdy nebude mít žádnou pomoc?