Muž uviděl zmrzlé malé vlčí mládě v lese a rozhodl se je zachránit, ale ani netušil, jaké to pro něj bude mít následky…

Byl konec listopadu a les už pokrývala tenká vrstva sněhu. Lukáš kráčel lesní cestičkou, pohroužen do svých myšlenek. Náhle jeho pozornost upoutal slabý pískot vycházející z křoví nedaleko. Zastavil se a pozorně naslouchal.

Rozhrnul větve a uviděl dvě malá vlčata, která se choulila k sobě zimou. Byla tak malá a bezmocná, že se srdce muže nevědomky sevřelo lítostí. Nablízku nebyly žádné stopy po matce a teplota rychle klesala.

Lukáš si rychle sundal bundu, opatrně zabalil mláďata a vydal se zpět domů. Věděl, že si bere na sebe velkou zodpovědnost, ale nechat mláďata zahynout bylo nad jeho síly.

První dny byly těžké. Lukáš téměř nespal, krmil vlčata mlékem z lahvičky, zahříval je a neustále je sledoval. Dal jim jména – Alfa a Luna. Každý den mláďata sílila a ke svému zachránci se čím dál více přivazovala.

Nicméně obyvatelé vesnice, když se dozvěděli o vlčatech, začali vyjadřovat nespokojenost a obavy. Báli se, že zvířata vyrostou do nebezpečných rozměrů. Lukáš tiše naslouchal jejich obviněním, chápal jejich obavy, ale nemohl zradit ty, kteří mu svěřili své životy.

Ubíhaly měsíce, vlčata rostla, a Lukáš si uvědomoval, že se brzy přiblíží čas je pustit na svobodu. Srdce ho bolelo při pomyšlení na to, ale chápal, že příroda si vezme své.

Jednoho dne na jaře, kdy sníh téměř roztál, odvedl Lukáš Alfu a Lunu do hlubin lesa. Dlouho hladil jejich srst, díval se do inteligentních očí zvířat a se slzami v očích zašeptal:

— Musíte být svobodní. Buďte opatrní. Vždy na vás budu vzpomínat.

Vlčata se několikrát ohlédla a zmizela mezi stromy. Lukáš se vrátil domů s těžkým srdcem, cítil, že ztratil blízké přátele.

Uplynulo několik let. Jednoho dne v zimě, vracel se z blízkého města, Lukáš se ocitl v nouzi. Auto uvázlo na zasněžené silnici, mobilní telefon nesignalizoval spojení a mráz se stále stupňoval. Lukáš pochopil, že jeho život visí na vlásku.

Posledními silami se vydal směrem k vesnici, ale brzy ho začaly síly opouštět. Klesl na sníh a pocítil, jak vědomí pomalu odchází. Náhle se z lesa ozval známý vytí. V okamžiku se před Lukášem objevili dva dospělí vlci. Okamžitě poznal Alfu a Lunu. Zvířata se opatrně přiblížila a přitiskla se k muži, zahřívajíce ho teplem svých těl.

Po nějaké době se na silnici objevila světla reflektorů — obyvatelé vesnice, znepokojeni jeho nepřítomností, se vydali ho hledat. Když uviděli vlky vedle Lukáše, zamrzli úžasem. Vlci klidně odstoupili, jakmile se ujistili, že jejich zachránce je v bezpečí, a zmizeli v lese.

Tento příběh navždy změnil přístup obyvatel vesnice k Lukášovi a divokým zvířatům. Vlky už nikdy nikdo neviděl, ale všichni věděli: budou vždy nablízku a budou vděční člověku, který jim zachránil život.

A Lukáš pochopil, že v ten chladný den, když zachraňoval vlčata, zachránil nejen je, ale i sám sebe, získal smysl a hluboké uvědomění, že dobro se vždy vrací.