Muž si myslel, že v cizí zemi vydělá spoustu peněz a postaví krásný dům – jako jeho soused. Ale brzy pochopil, že to není to nejdůležitější v životě

Na dvorek vběhla starší dcera, 8letá Alenka, která se právě vrátila ze školy. Pozdravila se a upřímně se usmála na tetu Hanku, potom běžela se převléknout, aby mohla pomoci mamince s domácími pracemi. Mladší dcera byla ještě ve školce – měla ji vyzvednout babička, která vždy ochotně pomohla. Aničce bylo těžké zvládat všechno sama: dvě děti, domácnost a zahrádka vyžadovaly hodně sil a času. Všechno proto, že její manžel Marek odjel pracovat do Anglie.

Marek vždy tvrdil, že v rodném městě nelze najít dobrou práci, a stěžoval si na neustálý nedostatek peněz. Rozhodl se, že zahraniční výdělek pomůže rodině dostat se z chudoby a splnit sen o novém domě. Soused už si díky práci v zahraničí postavil velký, krásný dům, a Marek chtěl pro své děti stejnou stabilitu a pohodlí.

Domluvil se s kamarádem, který už dlouho žil v Londýně, a vydal se do Anglie za štěstím. Po příjezdu však zjistil, že místo, které mu kamarád slíbil, už obsadil někdo jiný. První týdny marně hledal jakoukoliv práci. Nakonec, díky radě známých, nastoupil do továrny jako balič. Plat byl skromný a zdaleka nenaplnil jeho očekávání.

Uplynuly dva měsíce. Marek zavolal Aničce a řekl, že se chystá vrátit domů. Za tu dobu vydělal jen 800 liber. Stěžoval si na bolesti zad, únavu a náročné pracovní podmínky. Marek pochopil, že taková práce nestojí za odloučení od rodiny a jeho zdraví. Pracovat v cizí zemi a nevidět své děti vyrůstat bylo nesnesitelné.

Anička s radostí přijala zprávu o jeho návratu. Neměla obavy z nesplněného snu o novém domě ani z malé částky peněz. Hlavní bylo, že se její manžel vrací domů, protože bez něj to bylo nesmírně těžké. Děti také postrádaly tátu.

Mezitím se babička vrátila s mladší vnučkou a hned se pustila do přípravy večeře. Všichni měli hlad a těšili se na její chutné koblihy. Už se setmělo, když Marek vešel do domu. V ruce držel malou tašku a jen pár drobných dárků pro dcery. Marek si sedl na pohovku a smutně se podíval na svou rodinu. Začal vyprávět, jak těžké pro něj bylo být sám v cizí zemi a jak si uvědomil, že žádné peníze mu nenahradí jeho blízké.

Babička si otřela slzy, když poslouchala jeho upřímná slova, a odmítla vzít peníze, které nabízel. Řekla, aby je nechal dětem. Marek seděl mezi svými blízkými a cítil se skutečně šťastný. Měl místo na světě, kde ho milovali a vždy na něj čekali.