Můj manžel odešel k mé sestře a maminka je naštvaná, že s ní teď nemluvím. – Vždyť nejste cizí lidé!

Během jednoho okamžiku jsem ztratila jak sestru, tak manžela. Pro mě tito lidé už neexistují.

Nejvíc mě na celé situaci rozčiluje reakce mé matky. Přiznává, že sestra „se zachovala špatně“, ale zlobí se, že s tou zrádkyní nechci mluvit. Hlavní argument má jen jeden: „Vždyť nejste cizí lidé.“ Ale bylo by lepší, kdybychom byli cizí – tolik by to nebolelo.

S mladší sestrou Annou jsme od dětství měly skvělý vztah. Samozřejmě se občas objevily hádky, ale rychle jsme se usmířily. Čím jsme byly starší, tím méně konfliktů mezi námi bylo.

Rozdíl mezi námi je jen jeden rok. Proto jsme si vždy rozuměly, měly společné zájmy a dokonce i přátele. Nikdy jsem si nevšimla, že by mi sestra chtěla přebrat přítele – naše vkusy byly příliš rozdílné.

Když se v mém životě objevil Marek, bez obav jsem ho seznámila s Annou. Trávily jsme spolu hodně času, a proto bylo pro mě důležité, aby se Marek a Anna dobře snášeli. Našli si společnou řeč velmi rychle, ale nikdy jsem nezaznamenala nic podezřelého.

Vdali jsme se a přestěhovali do Markova bytu. Anna nás často navštěvovala, někdy se svým přítelem, o kterém jsem si myslela, že si ho chce vzít. Později se ale rozešli, a sestra začala chodit sama.

Netrápilo mě, když jsem po návratu z práce viděla, jak Anna a Marek sedí v kuchyni a pijí čaj. Co je na tom divného? Sestra přišla na návštěvu, já nebyla doma, tak na mě počkala. Marek, jako zdvořilý člověk, jí nabídl čaj. Všechno bylo normální, nic podezřelého.

To vše pokračovalo, dokud jsem jednoho dne nepřišla domů v naprosto nevhodnou chvíli. Přistihla jsem svého manžela a sestru v situaci, která nenechávala žádné pochybnosti. Ani jsem nemusela položit otázku „Co se tu děje?“ – všechno bylo jasné.

Později se ukázalo, že se už rok „milují“ ve všech významech toho slova, scházeli se za mými zády a já nic nepoznala. Ale kdo by si pomyslel, že právě dva moji nejbližší lidé mi tohle provedou?

Pak přišel rozvod a stěhování do pronajatého bytu, protože jsem se nechtěla vracet k rodičům. Nechtěla jsem mít kontakt ani se sestrou, ani s bývalým manželem. Od rodičů jsem se dozvěděla, že plánují svatbu a už spolu žijí. Myslím, že se k sobě hodí – oba jsou stejní.

Nejvíc mě na celé situaci šokuje postoj mé matky. Samozřejmě sestru za její chování jakoby odsoudila: „To se nedělá, Anno, to bylo špatné.“ Ale ode mě chce, abych obnovila vztahy se sestrou.

Její hlavní argument je: „Vždyť nejste cizí lidé.“ A právě v tom je problém, že nejsme cizí. Kdyby na jejím místě byl někdo jiný, tak by to tak nebolelo. Podváděli mě tak dlouho a teď mám předstírat, že se nic nestalo.

– Je to přece láska, srdci neporučíš, – snažila se mě přesvědčit maminka.

Pokud je to tak velká láska, měla přijít a říct: „Podívej, miluju tvého manžela a on miluje mě, pojďme si o tom promluvit.“ Taky by to bolelo, ale aspoň bych pochopila. Teď mám pocit, že mi plivli do tváře.

Manžela neomlouvám – zachoval se jako naprostý darebák. Ale nikdo mě nenutí s ním komunikovat. Jednoduše jsem ho vymazala ze svého života. Jeho zrada ve mně spálila všechno dobré, co jsem k němu cítila.

Kdyby se matka nevměšovala, už by mě ta bolest kvůli sestře taky přešla. Ale maminka mi stále připomíná Annu. Nedávno mě pokárala, že jsem jí nepoblahopřála k narozeninám – prý je to minimálně neslušné. Ano, neslušné. A spát s manželem sestry je podle všeho velmi slušné.

Maminka pořád nechápe, že problém není v tom muži, kterého mi sestra „vzala“. Kdyby on nechtěl, nikdo by ho nepřetáhl. Problém je v tom, že sestra bez výčitek spala s mým manželem v mém domě a pak mi s úsměvem hleděla do očí. To je opravdová zrada. A tu odpustit nehodlám.