Můj manžel mi čtyři roky lhal, že platí alimenty své bývalé ženě, ale ve skutečnosti dával peníze své matce

Je mi 32 let a před čtyřmi lety jsem se vdala za svého muže. Hned na začátku našeho vztahu mi řekl, že má závazky vůči svému dítěti z předchozího manželství, a proto část jeho výplaty odchází na alimenty a potřeby dítěte. Děti jsou pro mě posvátné, takže mě ani nenapadlo proti tomu něco namítat.
Oba jsme pracovali, bydleli v pronajatém bytě a šetřili na vlastní bydlení. Tchyně nám navrhla, abychom se přestěhovali k ní – považovala za hloupost platit cizím, když můžeme bydlet u ní a přitom spořit. Ale já jsem s ní bydlet nechtěla. Navíc z jejích slov bylo zřejmé, že ji často navštěvuje mužův syn, se kterým jsem se nechtěla stýkat.
Ihned jsem si stanovila jasnou podmínku: jeho syn k nám domů nesmí. Ať se s ním vídá, kde chce – to mě nezajímá. Přijmout cizí dítě do svého života pro mě nepřicházelo v úvahu. Manžel to přijal v klidu, nic po mně nechtěl.
Minulý rok jsem si začala všímat, že se manžel na domácích výdajích podílí méně. Řekl mi, že dítě potřebuje nový počítač na učení, takže ho koupil na splátky, které teď splácí s bývalou ženou. A alimenty musí platit taky.
Z jeho výplaty mu zbyla sotva čtvrtina.
– Co mám dělat? Je to moje dítě. Nechci ho ztratit. Kdybych neplatil, bývalá by ho rychle obrátila proti mně. A pak je jedno, co rozhodne soud – změnit postoj dítěte je těžké – omlouval se mi.
Bývalá žena mi připadala hysterická a chamtivá – využívala dítě, aby z něj tahala peníze. Nenáviděla jsem ji. Když jsem viděla, že manžel nic nepodniká, rozhodla jsem se jednat sama.
Našla jsem její číslo v jeho telefonu a zavolala jí s žádostí o schůzku. Byla překvapená, ale souhlasila. Šla jsem tam s pocitem spravedlivého hněvu, připravená říct jí všechno, co si myslím. Ale naše rozhovor se ubíral úplně jiným směrem.
Když vyslechla moje výtky, byla opravdu šokovaná. Řekla, že jí můj manžel už dlouho nic neposlal.
– Naposledy dal synovi plyšovou hračku a 20 eur k narozeninám. O čem to mluvíte? Jestli chcete, pojeďte se mnou domů a přesvědčíte se sama. Navíc se ani nevídají každý měsíc. Otec má přece novou rodinu. Můžu synovi zavolat a on vám řekne, jak často se vídají – řekla.
Jely jsme k ní domů – a opravdu tam nebyl žádný počítač. Syn řekl, že otce tento měsíc ještě neviděl, jen že mu volal před dvěma týdny. Bývalá žena mi ukázala poslední převod a jeho výši. Cítila jsem se jako blázen. Kam tedy ty peníze šly?
– To se musíte zeptat jeho matky. Vždycky z něj uměla dostat peníze. Právě kvůli ní jsme se rozvedli – nechtěla jsem u ní bydlet – vzpomněla bývalá žena.
Doma jsem po manželovi chtěla vysvětlení – a přiznal se, i když se nejdřív zlobil, že jsem mu lezla do telefonu. Přiznal, že alimenty neplatí – z principu. Nechce, aby bývalá žila z jeho peněz. A se synem se vídá prý dost, i když to, co říká, se neshoduje s tím, co řekl chlapec.
Peníze skutečně dával své matce. Tvrdil, že je to jakási forma alimentů – „protože je už stará.“ Ale jeho matce je teprve 58 – to je nějaký věk?
– Je to moje máma. Jsem její syn a musím jí pomáhat – snažil se obhajovat.
Jestli je vůbec „muž“, o tom silně pochybuji. Ale to už není můj problém. Ať to dokazuje jiné. Já podávám žádost o rozvod.