Moje svatba se nekonala: porodila jsem syna, ale Martin si vzal tu, kterou mu vybrala jeho matka

Martin a já jsme spolu byli téměř rok. Byla to krásná, romantická láska. Po šesti měsících známosti jsem se k němu nastěhovala, podali jsme žádost o sňatek a stanovili datum svatby. Moji rodiče se na tento den těšili a pečlivě se připravovali, stejně jako – jak se zdálo – Martinova matka. Zdála se být upřímně šťastná a přijala mě vřele.

Martinova rodina měla složitou historii: jeho otec opustil matku s třemi syny, když byl Martin malý, a odešel k jiné ženě. Později opustil i druhou manželku s dítětem a znovu se oženil.

Jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná. Do svatby zbývalo pouhých deset dní, a tak jsem se rozhodla, že to oznámím přímo na obřadu. Můj otec, který má velmi konzervativní názory, by byl touto situací zarmoucen, kdyby se o ní dozvěděl předem.

Přípravy na svatbu byly v plném proudu: Martin pomáhal s výběrem šatů, diskutoval o dekoracích a vyřizoval záležitosti s agenturou. Vše probíhalo dokonale, až týden před svatbou na narozeninové oslavě mé matky Martin náhle oznámil, že ruší zásnuby, protože dítě není jeho.

Ta slova mě i mé rodiče šokovala, protože o těhotenství ještě nevěděli. Na můj dotaz, proč si to myslí, Martin odpověděl, že jeho přítel z dětství mu řekl „pravdu“: prý jsem se stýkala s jiným mužem a dítě je jeho.

Martin mi ukázal fotografii, kde stojím na přechodu vedle neznámého muže. Úhel snímku naznačoval blízkost, ale toho člověka jsem neznala. Možná to byl náhodný snímek, možná záměrně vytvořený. Martin odmítl poslouchat má vysvětlení.

Moje matka to nesla velmi těžce a skončila v nemocnici. Pro ni to bylo obrovské ponížení – zrušit svatbu a vysvětlovat to příbuzným. Naše vztahy s Martinem skončily.

Pět měsíců nato se mi narodil syn, kterému jsem dala jméno Ondřej. Moji rodiče mě podpořili, i když zažili hanbu a zklamání. Martin se oženil. Jak se ukázalo, jeho matka mě v rodině nechtěla. Požádala svého syna, aby s pomocí přítele očernil mě, aby se Martin oženil s Evou – dívkou z bohaté rodiny, kterou považovala za ideální nevěstu.

Avšak život vše vyjasnil. Eva rychle ukázala, že tchyně jí nebude diktovat podmínky, a stanovila si vlastní pravidla. Martin to nevydržel, odjel za prací do zahraničí a podal žádost o rozvod.

Nyní se mě pokouší kontaktovat přes internet, omlouvá se a tvrdí, že přijme „cizí“ dítě. Ale já s ním nechci mít už nic společného. Jsem si jistá, že Ondřej je jeho syn, ale k čemu by mu byl takový otec?

Vím, že odpouštět je důležité, ale zatím toho nejsem schopná. Moje důvěra byla zničena a já nechci přijít o klid, který jsem znovu získala.