Má drahá Marie,
Každé ráno, když se probudím vedle tebe, cítím, jak moc mám štěstí. Léta zanechala stopy na našich tvářích, ale pro mě jsi stále stejná jako v ten den, kdy jsme se setkali. A dnes ti chci napsat, ačkoliv tento dopis možná přečteš, až tu nebudu. Tento dopis je mé poděkování tobě za všechno, co jsi pro mě udělala, za to, že jsi celý život zůstávala po mém boku.
Pamatuješ si, jak jsme se setkali? Ten jarní den byl obyčejný, ale pro mě se stal výjimečným. Tvůj úsměv, tvé oči — tehdy mě okouzlily navždy. Byli jsme mladí a netušili jsme, jaké zkoušky nás čekají. Ale přesto jsme šli ruku v ruce a každá chvíle s tebou byla cenná.
Teď se usmívám, když vzpomínám na naše mladá léta, na naše bláznivá rozhodnutí, noční procházky, dlouhé rozhovory o všem možném. Kolik plánů jsme měli, kolik snů! Věřila jsi ve mne, když já sám v sebe nevěřil. V nejtěžších chvílích jsi byla mou oporou, mým pilířem. Vždy jsi věděla, jak mi dodat sílu, jak mě inspirovat k tomu, abych šel dál.
Když se narodily naše děti, stala ses pro ně tou nejlepší matkou. Viděl jsem, jak jsi je bezesných nocích chovala v náručí, tiše jim zpívala ukolébavky, jak ses snažila každý jejich den naplnit světlem a štěstím. Přinesla jsi do našeho domu tolik lásky, že by jí bylo dost pro celý svět. Byla jsi pro nás středem našeho vesmíru, naším sluncem.
Utekla léta, naše děti — Tomáš a Laura — dospěly a opustily náš domov. Někdy večer jsem tě přistihl, jak s něžností pohlížíš na jejich dětské fotografie, vzpomínajíc na ta léta. Cítila jsi smutek, ale nikdy jsi nedala najevo bolest. Rozuměla jsi, že děti musí žít svůj život, a jen já věděl, jak moc ti chyběly.
A teď, když jsme zůstali sami, rozumím, kolik jsi toho pro mě a naši rodinu udělala. Všechno, čeho jsem dosáhl, všechno, co mám — to je díky tobě. Bez tvé lásky, tvé péče, tvé podpory bych nikdy nebyl tím, kým jsem. Jsi mou múzou, mým andělem strážným, mým smyslem života.
Víš, Marie, občas si myslím, že si nezasloužím ženu, jako jsi ty. Byly dny, kdy jsem dělal chyby, podléhal podrážděnosti, zapomínal na tvé city. Ale ty jsi mi vždy odpustila, vždy jsi našla sílu mě milovat takového, jaký jsem. Jsem na tebe hrdý, hrdý na to, že jsi moje žena. Učinila jsi mě lepším, pomohla mi stát se silnějším, moudřejším, naučila mě vážit si každého okamžiku.
Má drahá Marie, chci, abys věděla: jsi mým největším pokladem. Ne vždy jsem ti to říkal, ale vždy jsi pro mě byla na prvním místě. Nejsme bohatí, nevlastníme mnoho, ale vše, co máme — to je naše láska, naše rodina, náš příběh. A jsem šťastný, že jsem tuto cestu prošel po tvém boku.
Kdybych měl možnost prožít život znovu, znovu bych si vybral tebe. Každá chvíle, každý den s tebou byl tím nejlepším časem mého života. Tvé teplo, tvůj úsměv, tvá láska rozjasnily můj život. Chci, abys věděla, že i v nejtěžších chvílích, i když jsme se setkali se ztrátami a zármutkem, vždy jsem věděl, že vedle mě je někdo, pro koho stojí za to bojovat, pro koho stojí za to žít.
Když se teď dívám na tebe, na tvou tvář pokrytou vráskami, na tvé šedivé vlasy, nevidím stáří, vidím příběh. Příběh naší lásky, příběh našeho štěstí, náš život. A jsem vděčný za každou minutu, za každou sekundu strávenou s tebou.
Pokud nastane den, kdy tu nebudu, chci, abys žila dál, jako vždy — s úsměvem, s láskou v srdci. Zasloužíš si štěstí a já budu vždy s tebou, v každém slunečním paprsku, v každém vánku, v každém vlídném pohledu našich dětí a vnoučat.
Má drahá Marie, promiň mi za všechny okamžiky, kdy jsem ti mohl způsobit bolest. Děkuji ti za každý úsměv, za každou slzu radosti a za každý tichý večer, kdy jsme jen tak seděli vedle sebe. Jsi můj zázrak a jsem hrdý, že tě mohu nazývat svou ženou.
S láskou a nekonečnou vděčností,
tvůj Robert”
Leave a Reply