Manžel tajně odjížděl na chalupu, aby se mnou nemusel trávit víkendy

Dříve jsem byla ráda, že mám tak pracovitý a odpovědný manžel, snaží se vydělat něco navíc do našeho rozpočtu.

Takto manžel vysvětloval své pravidelné pracovní cesty v sobotu.

– Pokud chci dostat povýšení, musím tvrdě pracovat, – uklidňoval mě. – A bez návštěvy kanceláře o víkendech to nejde.

Uklidňovala jsem se, že je to jen dočasné, ale sobotní výjezdy do práce se protáhly – už půl roku Viktor pravidelně odjíždí z domu v 9 ráno a vrací se až pozdě večer.

Líbí se mi tato situace? Samozřejmě že ne! Chci trávit víkendy s manželem. A místo toho musím v sobotu sama uklízet byt, nakupovat potraviny, starat se o děti. Povinností je hromada, ale těšila mě naděje, že se brzy vše vrátí do normálu.

V neděli večer mi nečekaně zavolala sousedka z chalupy. Marie tam žije celoročně.

– Viktorie, kdy vrátí tvůj manžel tu lopatu na sníh? – ptala se.

– Jakou lopatu, Marie? – zaskočilo mě to. – Na chalupě jsme nebyli od listopadu, když jsme tam schovávali keře před mrazy.

Ve sluchátku nastalo ticho. A potom mi Marie řekla, že mého muže vídá na chalupě každou sobotu.

Takto vyšlo najevo, že manžel tajně odjíždí na chalupu pryč ode mě.

A objevilo se mi spoustu otázek ohledně manžela. Stěží jsem se dočkala, až se vrátí domů.

– Marie mi všechno o tobě řekla!

Ukázalo se, že opravdu odjížděl na chalupu, aby si tam odpočinul od lidí. No a také ode mě! Tak hrozně jsem ho musela rozčilovat, že přes závěje, mráz a vítr odjížděl na chalupu!

Když jsem se zeptala, co na chalupě vlastně dělá, ukázalo se, že všechno možné.

– No, neustále odklízím sníh, opravil jsem plot, bránu – vyjmenovával Viktor své úspěchy. – Někdy jsem dokonce griloval špízy.

To je prostě báječné! Zatímco jsem tady běhala kolem domácnosti jako veverka v kolečku a pečovala současně o děti, on si tam užíval grilování a seriály.

Na jedné straně je dobře, že mi nebyl nevěrný, ale na druhé… chce být ode mě co nejdál. Ještě mi půl roku lhal. Celý půlrok jsem jako blázen věřila, že jezdí do práce!

– No, jsem prostě takový člověk – někdy potřebuji klid a ticho, – omlouval se manžel. – Na chalupě se nahromadilo tolik práce, že to byla hrůza. Tak jsem si řekl, že spojím příjemné s užitečným.

Kdyby nebylo sousedky, pokračoval by v mém klamání a odjížděl by na chalupu odpočívat. A ještě se snaží vyjít z toho dobře! Prostě drzoun!

A já nemám nárok na odpočinek! Ani se nepotřebuji trochu zastavit. Manžel se tak dobře zařídil!

Příští sobotu jsem hned ráno odjela na chalupu, nechala manželovi jasné pokyny. Teď je na něm, aby se staral o domácnost a děti. A já si konečně mohu dopřát klid: sním si pizzu v samotě, vypiji čaj, zastavím se u sousedky na pokec.

Příští sobotu se vůbec setkám s přítelkyněmi. Teď už také nebudu říkat Viktorovi pravdu, až budu trávit čas někde v kavárně nebo v obchodě. Uvidíme, jestli to Viktorovi bude příjemné, až mu budu lhát do tváře?!