Máma pokazila všem náladu na mých narozeninách a pak se sama na nás urazila…

Před týdnem jsem slavila narozeniny. A víte co? To byl asi poslední krát!

Slavila jsem třicátiny. Ve skutečnosti to byla moje první plnohodnotná oslava, kterou jsem zorganizovala sama. Ve třiceti se už objevily určité možnosti. Chtěla jsem všechno sama zorganizovat a zaplatit. To pro mě bylo opravdu důležité.

Vybrala jsem restauraci a objednala malý banket pro 20 lidí. To samozřejmě není velká slavnost, ale záleželo mi na tom, abych v tento pro mě důležitý den shromáždila nejbližší a nejdražší lidi.

Samozřejmě jsem pozvala i rodiče s mladší sestrou, která teprve dokončuje školu a bydlí s mámou a tátou. Kromě mých příbuzných byli ještě manželovi rodiče a dvě moje nejbližší kamarádky s manžely.

Vždy jsem věděla, že máma má nelehký charakter. Ale měla jednu vlastnost. Máma se mohla hádat a zlobit na mě, sestru nebo tátu, ale obvykle to dělala doma. Na veřejnosti se máma chovala vzorně.

Vzhledem k tomu, že mamě vždy záleželo na tom, co si lidé pomyslí, nemohla jsem předvídat scénář podle kterého se vše v den mých narozenin odehraje.

Máma se pohádala se sestrou a tátou ještě v autě. Jak mi pak sestra vyprávěla, mamě se nejprve nelíbilo jak je oblečená, pak se jí nelíbilo jak táta řídí, pak jí sestra něco odpověděla a máma si sama vymyslela, že všichni kolem budou krásní a ona jediná bude strašidlo.

Zkráceně — to je běžný stav mámy když nemá náladu. Nejčastěji se to z nějakého důvodu spustí tehdy, když něco slavíme.

Jenže dříve máma slavila všechny svátky doma. Myslí si, že nestojí za to utrácet peníze na nějaké kavárny a restaurace a že tak své narozeniny slaví jen hlupáci kteří se chtějí předvádět.

A mně se vždy chtělo osvobodit sebe, tátu a sestru od těch hrozných příprav na svátek. Kdy máma vstává za úsvitu a před příchodem hostů stihne pohádat se se všemi členy rodiny, dokonce i s kočkou.

Všichni jsme jí překáželi, všechno jsme dělali špatně a vůbec jsme všechno všelijak kazili. Na hosty také bručela: proč nejíte, vždyť jsem se tak snažila, od rána jsem stála u sporáku, kam to všechno dát?

A to trvalo rok od roku! Právě odtud pochází můj sen — slavit narozeniny v kavárně. Aby bylo možné přijít s dobrou náladou, najíst se, popovídat si a pak odejít se stejně dobrou náladou. A dokonce nemýt nádobí!

Ale máma se postarala skvěle! Začala skoro od prahu kázat morálku, že jsem utratila “hromadu peněz”.

— Proč jsi toho tolik objednala? Slyšela jsem, že v takových zařízeních prodávají alkohol za dvojnásobnou cenu. Kolik jsi za to všechno zaplatila? — otázky na mě sypaly jedna za druhou. Odpovědi se mamě nelíbily.

Bylo mi nepříjemně. Naše rodina je na mámu zvyklá, ale manželovi rodiče byli lehce šokováni a dívali se jak máma kritizuje menu restaurace. Nevyhovoval jí způsob podávání a nedostatek “normálních řízků”.

Po hodině máma začala barvitě vzdychat a stěžovat si, že jsou tam velmi nepohodlné židle a odešla odpočinout do auta. Táta a sestra zůstali, ale samozřejmě jim bylo nepříjemně a po chvíli se také chystali domů.

Požádala jsem číšníky ať přinesou dort dřív. Koupila jsem ho na objednávku, velmi se mi líbil a moc jsem chtěla, aby ho sestra s tátou také ochutnali.

Dokonce jsem se rozhodla odnést kousek mamě do auta, abych jí zlepšila náladu a ukázala, že jsme na ni nezapomněly. Ale dort byl také nemilosrdně zkritizován!

Nakonec jsem strávila celý večer tím, abych potěšila svou matku! Škoda, že pochopení přišlo příliš pozdě. Ale za to teď přesně vím, že buď přestanu slavit své narozeniny, nebo nepozvu mámu.

Nejsměšnější je, že máma už týden nemluví se žádným z nás tří. Myslí si, že jsme ji zradili a špatně jsme ji ukázali před příbuznými zetě.

Znáte takovou situaci? Jak byste postupovali? Napište do komentářů