Máma se zachovala velmi nehezky a úplně zničila moji důvěru v lidi, která už předtím nebyla příliš velká. Neustále mi volala, plakala a vyprávěla, jak těžké to má, a prosila, abych zaplatila účty za elektřinu, vodu a plyn, aby jí to nevypnuli.
A nedávno jsem zjistila, že u ní je vše v pořádku. Už dva roky žije s mužem v jeho bytě a svůj dvoupokojový pronajímá.
Je mi 30 let, jsem už dva roky vdaná a před rokem se mi narodil syn. S manželem bydlíme ve vlastním bytě a splácíme hypotéku. Žijeme skromně, šetříme, protože pracuje jen manžel a já si občas přivydělávám, když může tchyně pomoci s hlídáním vnuka.
Peníze, které jsem vydělala, jsem do nedávna dávala na pomoc mámě. Před třemi lety zemřel táta, hlavní živitel rodiny. Jela jsem na pohřeb a viděla, jak je máma zlomená.
Tehdy jsem si myslela, že je to proto, že ztratila svého milovaného muže. Teď mi ale připadá, že spíš šlo o peníze, které táta vydělával.
Po tátově smrti jsem se snažila mámě pomáhat, často jsem jí volala. Plakala, že má málo peněz, že se bojí dluhů za poplatky, protože by mohla zůstat bez vody, plynu a elektřiny.
Prosila mě o pomoc. Sama jsem moc nevydělávala a šetřila na hypotéku, ale nemohla jsem ji nechat bez pomoci. Začala jsem platit její poplatky.
Pak přišla svatba, těhotenství, mateřská dovolená a hypotéka. Máma plakala, že teď zůstane se svými problémy úplně sama, protože já mám svoji rodinu a starosti. Ale ani tehdy jsem ji nenechala a snažila se sehnat peníze, aby aspoň nenarůstaly dluhy za byt.
Od tátovy smrti jsme se viděly jen párkrát. Jela jsem k ní na výročí smrti táty a jednou na její narozeniny. Neměla jsem čas na časté návštěvy a ona říkala, že cestování jí dělá špatně, že ji hodně bolí hlava a trvá dlouho, než se z toho vzpamatuje.
Vnuka viděla jen na videích a fotkách.
Stále jsem platila její poplatky, šetřila na ně z mých skromných příjmů. Máma vždycky říkala, že jsem jí zůstala jediná, tak jak bych jí mohla nepomáhat? Neustále si telefonicky stěžovala, že léky jsou drahé a v práci jí nechali jen poloviční úvazek. Celkově to bylo jen samé zoufalství.
Před měsícem projížděl naším městem otec mojí staré kamarádky ze školy. Požádala mě, abych něco sehnala pro její dítě a poslala to s ním. Tehdy mě napadlo, že by to byla dobrá příležitost navštívit mámu a ukázat jí vnuka.
Otec kamarádky souhlasil, že mě sveze.
Máma nevěděla, že přijedu – chtěla jsem ji překvapit. Přijela jsem na známou adresu, zaklepala na dveře, ale otevřeli mi úplně cizí lidé. Byla jsem tak zmatená a vystrašená.
Začala jsem se ptát na mámu a ukázalo se, že ji znají, protože jim pronajímá byt. Ten byt, za který já každý měsíc platím poplatky.
Zavolala jsem mámě a řekla jí, že stojím před dveřmi našeho bytu a nic nechápu. Dlouho mlčela do telefonu, pak řekla, že přijede.
K sobě mě nepozvala, řekla, že žije se svým mužem a ten nemá rád hosty, zvlášť neohlášené. Řekla, že už dva roky žije s ním. Svůj byt pronajímá, aby mohla normálně žít.
A já, že jsem jí platila jen poplatky, ale ona přece potřebuje mnohem víc. Tak se musela zařídit.
„A kdo jiný, když ne dcera, by mi měl pomáhat? Vždyť jsem neprosila o moc. Jen o poplatky.“
Přespala jsem u té kamarádky, jejíž otec mě přivezl. Ráno jsem se synem odjela domů. Máma neměla zájem ani o vnuka. Víc ji zajímalo, jestli jí dál budu platit poplatky.
Zablokovala jsem její číslo a všude smazala kontakty. Ať si teď žije, kde chce, s kým chce a jak chce. Já jsem teď sirotek.
Leave a Reply